Zvoleněves 102, 273 25, info@devet-zivotu.cz, tel: 733 550 296, č.ú.: 2800060940/2010
|
|
Zvoleněves 102, 273 25, info@devet-zivotu.cz, tel: 733 550 296, č.ú.: 2800060940/2010 |
Kočka týdne
|
Náš transparentní účet číslo účtu: 2800060940/2010 Veřejná sbírka číslo účtu: 2900061609/2010 Naše kasičky najdete: Shop4pet - Praha 2 Veterina Nusle - Praha 4 Kavárna Vypálené koťátko - Praha 6 Tatérské studio Hell - Praha 7 Hotel pro kočky Trubská Cukrárna Charlie - Praha 4 Hanspaulský bar U Hřebíka - Praha 6 |
ČlánkyFIP – aneb co předchází konci - 20.7.2011Prof. Zdeněk Knotek o nemocech koček - Český rozhlas 19.5.2011 Sedm nástrah, které číhají na kočku v bytě - 24.5.2011 Poslední pozdrav - 20.5.2011 Návraty – příběh první: Nudla - 15.5.2011 Krátká setkání – příběh první: Aldo - 9.5.2011 Soukromé útulky pro kočky - co to vlastně je? - 27.4.2011 RECYKLACAT2010 Kočka se zárukou - 6.1.2011 Strom kočičích přání - 3.1.2011 Výbava pro kočku - 24.12.2010 Umísťovací výstava - 19.12.2010 Jak jsem potkala kanadského dřevorubce a získala nepříliš pěkné prvenství Základní očkování aneb trojkombinace - 3.8.2010 Terapie kočkou - 14.6.2010 MEOW! Event 2010 - 25.4.2010 Jarní umísťovací výstava pro kočku - 18.4.2010 Hell párty EKODNY Víkend 26. - 27.3.2010 - Benefiční koncert + Velikonoční kočkování Zprávy o 1. orientálně kočičí párty - 6.3.2010 FIP – aneb co předchází konciFIP, nebo-li infekční zánět pobřišnice, je velmi záludná a neléčitelná kočičí nemoc. Je velmi těžko rozpoznatelná v počátečním stádiu. V současné době pozorujeme, že se nemoc začíná šířit. Tam, kde kdysi měli pár případů za rok, se tento počet několikanásobně zvýšil. Podle našich informací existují lokality, kde je výskyt této nemoci výrazně vyšší než v ostatních místech. Nebudeme rozebírat vědecké studie o této nemoci, na to nejsme dostatečně erudovaní, pouze bychom vám rádi popsali některé příznaky u zvířat, která prošla naší péčí a byla bohužel touto nemocí zasažena. Snad vám to trochu pomůže při eliminaci možného rizika přenosu na ostatní zvířata a k pochopení tohoto aktuálně největšího postrachu milovníků koček.Diego, Juanita, Pablo, Mário a Pedro Diego, Juanita, Pablo, Mário a Pedro byla pětice sourozenců od volně žijící kočky, kterou již několik let velmi dobře opečovává majitelka jedné velké zahrady. Všechny zde žijící kočky se mají přímo královsky a jsou kastrované. Jenom máma téhle pětky odchytu již dva roky odolávala. V době odchytu byly koťatům 4 měsíce a byla, až na kocoura pojmenovaného Diego, plachá. A právě on nás paradoxně opustil jako první ve věku necelých 6 měsíců. Proč paradoxně? Za spouštěče FIP je totiž velmi často pokládán stres a podléhají jí tedy nejrychleji plachá zvířata při změně prostředí. Nádherný a mazlivý mourek byl přitom stejně jako jeho plaší sourozenci ve velmi dobré kondici. U všech však probíhala nemoc stejně nenápadně, bez jakýchkoli příznaků, ani na průjem nedošlo. Velmi pomalu všichni přestávali mít chuť k jídlu a začala se jim měnit srst. Z nádherných hladkých a lesklých kožíšků se stala naježená a matná srst. Bohužel toto už značí stav týden před uspáním, do té doby si necvičené oko ničeho nevšimne, protože postup nemoci je v některých případech opravdu velmi pomalý. Dá se říci, že k velkému, zato však konečnému obratu dochází náhle během 24 – 48 hodin, kdy máte najednou pocit, že vám zvíře někdo vyměnil. Jedinou šancí, jak zjistit změnu zdravotního stavu, je kontrola spotřebovaného jídla nebo váhového přírůstku zvířat. Nemocné zvíře totiž přestává přijímat potravu a výrazně ubývá na váze. Vážení ovšem u těch plachých nepřipadá v úvahu. Z výše jmenovaných koťat zemřela nebo byla uspána čtyři, ve věku mezi 5 a 7 měsíci. Pátým a posledním přeživším je Pedro. V současné době je už po kastraci, mazlí se a nám nezbývá než doufat, že se mu tato nemoc vyhne. Z jeho rodiny nejdéle odolávala odchytu jeho černá máma a sestra. Obě jsou zdravé a letos na jaře se je podařilo konečně odchytit a vykastrovat. 
Sugar – 3 roky Sugar byla mourinka, která k nám přišla se třemi koťaty a další 4 odchovala. Devět měsíců po příjmu musela být uspána z důvodu efuzní formy FIP. Stejně jako u předchozího případu, i u ní byl postup nemoci nenápadný a pomalý. Jediným náznakem, že se něco děje, byla malá změna v kvalitě srsti. Měla ji jakoby naježenou, ale pouze některé delší chloupky. Žádné jiné příznaky nemoci nebyly viditelné. Poslední týden před uspáním začala méně jíst a více se mazlit. Krevní testy ukázaly neuvěřitelně nízké jaterní hodnoty a hladovění. Přitom jídlo začala odmítat teprve dva dny před uspáním a k zežloutnutí sliznic vůbec nedošlo. Den po testech se jí zvětšilo břicho a sonograf potvrdil tekutinu v dutině břišní, Sugar jsme tedy nechali uspat.  Pišta – 9 měsíců Bílomourek Pišta byl plachý, ale hodný kocour. V tomto případě byl postup nemoci naopak velmi rychlý. Ještě devět dní před uspáním byl naprosto v pořádku. Srst byla krásně hustá a hladká a ani s jídlem neměl Pišta problémy. Tři dny před uspáním se zdál být unavený a nebyl problém ho odchytit a pochovat, což se do té doby nedařilo. Do tří dnů se mu bohužel zvětšilo břicho a bylo jasné, že FIP opět udeřila.  Toto jsou tedy známější projevy nemoci. Naprosto zdravému zvířeti se zničehonic zvětší břicho, naplní se tekutinou, a je po všem. Není záchrany a kočka by měla být uspána, aby se dále netrápila. Před uspáním je pro jistotu možné jít na sonograf a nechat udělat odběr tekutiny z dutiny břišní. Ta bývá světle žlutá, trochu kalná a bez zápachu. Občas se také objeví krevní výron v oku, ale ten nebývá tak častý. Závěrem: Všech sedm zvířat prošlo dlouhou karanténou a žádné se spolu navzájem nesetkalo. Sugar dokonce nikdy nebyla v domě, kde byli v karanténě ostatní. Tu svou totiž měla ve venkovní voliéře a odbyla si ji hned při příjmu, tedy několik měsíců před vypuknutím nemoci. Všechny karantény mají vlastní úklidové potřeby. Veškeré misky na vodu a jídlo se myjí v myčce dezinfekčními prostředky. Používáme opravdu kvalitní zdravotnickou dezinfekci a pumpičky s dezinfekčním mýdlem a gelem u nás najdete u každého umyvadla. Karanténa je vybavena germicidní lampou stejně jako pražská depozita. Od nových majitelů koťat, která Sugar odchovala, bohužel víme, že její vlastní tři koťata taktéž postupně onemocněla FIP. Koťata, která Sugar pouze odchovala, jsou v pořádku. Proto se také přikláníme k názoru našich veterinářů, že nemoc jde tzv. po vrhu. Pokud se tedy stane, že zemře starší, jinak zdravé zvíře, jde nejspíše o „probuzení“ FIP v důsledku nadměrného zatížení organismu stresem. Bohužel nelze určit, kdy je stresu moc a kdy je ještě v normě, protože stejně jako člověk, je i každá kočka originál a reakce na stres bývá u každé naprosto odlišná. Možné je i to, že v důsledku nějaké nemoci dojde k oslabení imunity v takové míře, že koronavir běžně přežívající v těle kočky dostane šanci k mutaci, jejímž výsledkem je FIP. Ale co když je vše úplně jinak a prakticky neexistuje šance tuto nemoc vymýtit, protože je to stejné třeba jako u rakoviny, která také napadá jen některé lidi? Co když jediným východiskem je pouze lék, který bohužel zatím nikdo nenašel. Co když se jedná o nemoc, proti které se nedá sice očkovat, ale dá se léčit. Ale to už jsou jen naše dohady a snaha přijít této smrtelné nemoci na kloub. Podrobnější rozbor této problematiky necháváme na těch, kteří k tomu mají daleko blíže, na vědcích a veterinárních lékařích. Napsala: Alena Sedm nástrah, které číhají na kočku v bytěMilujeme je, pečujeme o ně, kupujeme jim kvalitní krmivo, chodíme na prohlídky k veterináři. I tak je však někdy nedokážeme ochránit před nástrahami, které číhají všude kolem nás. Mnoho z nás své kočky raději nepouští ven, ať už proto, že bydlíme u rušné silnice, či železničního přejezdu, nebo zkrátka protože z šestého patra činžovního domu se kočka na procházku pouští poněkud komplikovaně. Ale nejen na silnici číhá nebezpečí. Spousta smrtelných nástrah číhá i v pro nás bezpečném bytě. Na co je tedy potřeba si dávat pozor?Mít kočku je trošku jako mít malé dítě Nejdříve si představte, že máte doma malé dítě - zvědavé a neopatrné. S kočkou to je podobné. Pacičky do zásuvek sice strkat nebude, ale když šlápne do vysypaného pracího prášku, olíže ho. A to může být její konec. Zvykněte si tedy nenechávat volně přístupné léky, otevřené lahvičky s chemikáliemi, čisticí prostředky. Pokud nám ukápne něco na zem nebo se nějaký prášek vysype, ukliďme to hned. Kabely, dráty a koťata A jsme zpátky u dětí, pardon, koťat. Procházejí obdobím zkoumání a objevování. Dělají to, co by dospělá kočka neudělala. Neustále někam lezou, je riziko, že budou zavalena třeba špatně zajištěnými knížkami. Jakmile se jejich pozornost soustředí na kabely, odkliďte jim je z cesty. Nutno poznamenat, že kousání do kabelů je naštěstí hlavně doménou štěňat a křečků. Ti ale zase nemají sklony padat do záchodové mísy. Koťata ano. Prosíme – přiklápějte prkénko, malé kotě nemá šanci se z hladké mísy dostat ven a utopí se. Ulov si svou houbičku A víte, s čím si některé kočky také rády hrají? S houbičkami na mytí nádobí. Kradou je, cupují, vyhazují do vzduchu a pak chytají, zkrátka - zbožňují je. Po použití tedy houbičky důkladně vymácháme nebo ještě lépe, nenecháváme v dosahu koček. Saponáty nejsou pro kočičí žaludek to pravé. Rostliny v bytě jsou prostě k sežrání! Dalším nemilým překvapením je zjištění, že naši pokojoví tygři doslova „k sežrání“ milují pokojové rostliny. Věřte, že hlína na koberci a okousaná yucca jsou to nejmenší zlo. Velké množství rostlin, které běžně pěstujeme v bytě, je pro kočky smrtelně nebezpečné. Jmenujme například difenbachii, tchýnin jazyk, monsteru. Z řezaných květin pak tulipán, lilie, narcisky nebo hyacint. Pokud dojde ke „gurmánskému útoku“ na zmiňované rostliny, bereme raději ihned kočku a zbytek napadené rostliny a jedeme okamžitě k veterináři. (Celý seznam naleznete na internetu po zadání hesla „rostliny jedovaté pro kočky“ do vyhledávače). Nechtěné likvidaci domácích rostlin nejlépe zabráníme, když kočce budeme průběžně pěstovat vlastní kočičí trávu, tedy osení, nebo šáchor. Kočky nemají devět životů a neumějí létat! Nejčastější nehoda, která ukončí život bytové kočky, je zároveň tou nejvíce podceňovanou. Mnozí z nás si myslí, že jejich kočka přece není tak hloupá, aby se dobrovolně vrhla z okna v pátém patře vstříc jisté smrti. Ne, není. Ale v okamžiku, kdy lovecký pud zavelí ohnat se za prolétající mouchou, snadno ztratí rovnováhu a „pevný parapet“ pod nohama. Následky – smrt, v lepším případě prasklé patro, pánev nebo zlomeniny končetin. Pokud má kočka štěstí a přežije „jen“ se zlomeninou, připravte si pěkných pár tisíc korun na léčbu. I při vypadnutí z prvního patra bez zranění zde máme vyděšenou kočku, kterou už nemusíme nikdy najít. Ochranné sítě do oken jsou dnes již běžně k dostání, dalším řešením je větrání horní řadou oken u starší zástavby s vysokými stropy, nebo přesun kočky do vedlejší místnosti, když potřebujeme vyvětrat pořádně. Je potřeba dát pozor i na otevřené ventilačky, bohužel je zdokumentováno mnoho případů, kdy se jimi kočka snažila dostat ven a v pootevřeném okně uvízla a udusila se. Když odcházíme pryč, ventilačky tedy raději zavíráme. Pračka Ač se to zdá málo pravděpodobné, každou chvíli se dočtete o kočce, kterou majitel zavřel do pračky. Kočka se umí dobře maskovat a ráda vyhledává zastrčená místa, ještě raději spí na našem oblečení. Před zapnutím pračky si tedy nezapomeňte ověřit, že je v ní opravdu jen prádlo. Sporák Některé kočky mají rády pohyb ve vyšších sférách a dříve či později se objeví na kuchyňské lince, v horším případě doskočí přímo na horký sporák a ošklivě si spálí tlapky. Dá se tomu zabránit postavením hrnce se studenou vodou na horké ploténky. Pro bezpečí naší kočky v bytě tedy můžeme udělat hodně s minimálními náklady a s jen pár minutami věnovanými prověření rizik. A to za to přece stojí, ne? Napsala: Františka Poslední pozdravAhoj všem. Tohle je mé první i poslední pozdravení a povyprávění o mém životě. Potkaly jsme se s Alenou v září 2004 a byla to láska na celý život. Škoda jen, že tenhle život v novém domově trval jen necelých sedm let. Byla jsem v rozpuku a můj stříbrný kožíšek mi každý záviděl. Co na tom, že jsem byla maličko při těle. I přesto si mě moji pozdější sluhové vzali domů. Vidím to jako dnes, jak jsem se první den procházela domem a vše si pečlivě očichávala, až jsem nakonec skončila stočená v peřinách, které jsem následující léta s radostí okupovala. Sice jsem na sklonku našeho soužití do peřin už nelezla, ale přesto jsem měla svá úžasná místečka, kam mi moji sluhové dávali ty nej pelíšky, aby se mi dobře leželo. Ještě stále cítím ruku své posluhovačky, když mě před spaním stočenou na polštáři objala, zabořila hlavu do mého kožíšku a spokojeně jsme usnuly. Jo, to byla krásná doba. Doma mě milovali a vše bylo dovoleno. Jen s jídlem jsem měla trošku smůlu. Musela jsem držet dietu, protože moje tělo dokázalo využít i vzduch, který jsem dýchala, a tak jsem za těch pár let pěkně nabrala. Naštěstí jsem fakt nebyla vybíravá, a tak když se mi objevila cukrovka, nepohrdla jsem ani dietou pro diabetiky. No prostě kočka, kterou by chtěl každý. Přiznávám, že kousek suchého chleba by byl lepší, protože ten jsem přímo milovala, ale co se dalo dělat. Dieta je dieta a zdraví je přednější. Ani denní píchání inzulínu mi nevadilo. Dokonce jsem si pro ty včeličky chodila s radostí. No, jestli já nebyla nějaká divná. Jiní tady dělali scény a já je s přehledem dámy v letech stírala svým naprostým klidem. Ale nemyslete si, že jsem byla úplně bez chyby. Díky své nemoci jsem měla potíže trošku intimnějšího rázu, a tak jsem často ze svého pelíšku na skříni pozorovala své sloužící, jak s hadrem v ruce odklízejí to moje malé, no spíše velké, nadělení před kočičí toaletou. A to mi dokonce pořídili obří toaletu, prý abych se tam vešla celá. No to je sice pravda, ale nějak nepochopili, že já při návštěvě WC potřebuji naprosté soukromí a tudíž i v tom velkém budu chtít čučet do stěny, nikoli ven. A tak se mi prostě stávalo, že jsem sice měla hlavu v soukromí, zato tu inkriminovanou část svého těla jsem nechala vystavenou na odiv celému osazenstvu domácnosti a spokojeně jsem si vykonávala svou potřebu. Že to bylo úplně mimo, mě nijak netrápilo. To jsem pak slýchávala sluhu, jak trousí nemístné poznámky o tom, jak jsem neuvěřitelně blbá. Což jsem většinou milostivě přehlížela a spokojeně se šla nabaštit.Když se mi přiblížily 14 té narozeniny, začalo moje zdraví více haprovat. Cukr si dělal, co chtěl, a nějak se nedařilo ho srovnat. Cítila jsem se divně, udělalo se mi hodně nevolno a nakonec jsem měla i záchvat. I z toho jsem se však dokázala vykřesat. Jenže pak mi v bříšku vyrostlo něco, co tam nepatří a co se nedalo vyndat a já ve snu uviděla to úžasné místo plné chlebových patiček a opravdu obrovských záchůdků a rozhodla jsem se, že svůj pelíšek a své sluhy přenechám nějakému potřebnějšímu kožíšku. Bude se tady mít dobře a dostane vše, co si bude přát. Nebojím se, že by na mě Alena a Michal zapomněli, to se prostě nedá, jen si přeji, aby brzo našli kožíšek, který jim dá to co já. Jo a taky mu s radostí přenechávám to prťavý uštěkaný psí nadělení, kterému říkají Maggie a který mě nikdy nenechalo škrábat židle. Tak si to kámo pěkně užij a koukej jí nakopat zadel. Páč to bylo snad to jediný, co bych s chutí udělala, ale z pozice kočičí dámy jsem nemohla. No uznejte, že se to nesluší a já vždycky byla pro dodržování dekóra. Mějte se tu krásně. Vaše kočičí paní Sněhulka alias Buřtík Návraty – příběh první: NudlaStatný bílomour Nudla se jednoho dne objevil na pozemku Hotelu pro kočky Trubská a vůbec nevypadal, že by ho chtěl opustit, byl dokonce tak drzý, že začal odhánět i kočku patřící majitelce hotelu. K tomu všemu měl silnou virózu, kterou se nedařilo vyléčit. Na podzim minulého roku nás tedy majitelka poprosila o jeho převzetí. Měli jsme zrovna volné místo v karanténě, a tak se Nudla stěhoval k nám. Jde o naprosto neuvěřitelného kocoura - je velký, mazlivý, nenažraný a má své osobité kouzlo. Virózu jsme vyléčili a z Nudly se stal opravdový Pan Kocour.Následkem života venku mu zůstalo postižení nosních dutin, takže se občas objeví rýma, kterou je třeba zaléčit, a neustálé chrochtání, protože nos je permanentně ucpaný. Ale to je jen malá vada na kráse tohoto zvířete. Když byl tedy Nudla v nejlepší kondici, vložili jsme ho na našich stránkách do nabídky. Přihlásil se o něj pán bydlící ve velkém bytě, kde by měl Nudla veškerý komfort pouze pro sebe. Všechno jsme tedy domluvili a 19.března jsme Nudlíka přivezli do nového bydliště. Pán sice první dny bombardoval náš mail různými otázkami, ale to nám nijak nevadilo, raději se 100x zeptat a nic nezanedbat, než něco pokazit. 3.května jsem si prohlížela stránky kočičího útulku v Měcholupech, protože stále pátrám po Jasmínce, která se ztratila loni v červnu, a jedna fotka mi Nudlu hodně připomínala. Kvalita fotky sice nebyla nejlepší, ale při pohledu na adresu nálezu jsem si řekla - co kdyby náhodou. Tak jsem napsala milému osvojiteli mail s dotazem, jak se jim daří, a zda už je Nudla v pohodě. Zde je výpis naší následující korespondence: Osvojitel: „Dobrý den, Nudla už dlouho u mě není.Po asi 2-týdenním spolužití jsem musel narychlo odjet na týden na služební cestu. Nudlu si vzala do péče kamarádka, která se s ním natolik sžila, že jsem jí ho ponechal. Mám informace, že se má dobře„ O.S.Devět životů: „No to není dobrá zpráva. Proč jste nám to nedal vědět? Prosím pošlete mi kontakt na onu kamarádku, abych se s ní mohla spojit. Předem děkuji“ Osvojitel: „Kamarádka bydlí v Polsku, má doma zvířátka a tedy i zkušenosti.Její bratr je veterinární lékař a bydlí ve stejném městě, takže o péči je postaráno.“ O.S. Devět životů: „Nám nevadí, že bydlí v Polsku. Jistě i tam mají telefony. Takže prosím o kontakt na tu kamarádku, ať jí můžu zavolat. Předem děkuji.“ Poté se vážený osvojitel odmlčel úplně, takže jsem se sbalila a vyrazila do Měcholup. A jak asi už tušíte, onen inzerovaný kocour byl skutečně náš Nudla. Sice pohublý, ale jinak celkem v dobré kondici. Samozřejmě jsem si ho hned odvezla. Nudlovi rychle došlo, že je zase „doma“, hned druhý den se začal zuřivě mazlit, a od té doby je opět v pohodě. Jen ty neustálé přesuny mezi vnitřním a venkovním prostředím mu neudělaly moc dobře, takže má opět rýmu. Ale to se spraví. Co se ovšem asi už nespraví, je chování bývalého majitele. Počkala jsem tři dny a opět ho zkontaktovala. Tentokrát už bez servítků. O.S. Devět životů: Dobrý den, stále čekám, kdy kápnete božskou a ono nic. No tak to udělám za Vás. Dne 3.5.2011 jsem si pár hodin po Vašem ujištění, že Nudla bydlí u kamarádky v Polsku, vyzvedla tohoto kocoura v Měcholupském útulku. Hm. Marně přemýšlím kdy asi tak mohl v tom Polsku majitelce zdrhnout a stihnout se vrátit do Bruselské ulice na Vinohradech tak, aby ho tam 10.4.2011 odchytila Městská policie. Nechcete mi pomoci tuto záhadu vyřešit? Asi ne, viďte. No v každém případě mě velmi štve, že si myslíte, že jsem úplně blbá ženská. A také mě štve, že musel Nudla v útulku opět podstoupit očkování. Zapřemýšlejte nad svým jednáním. Budiž to pro Vás ponaučením pro věci příští, na každé svinstvo se jednou přijde. Osvojitel: Budete se divit, ale očkovací průkaz má moje kamarádka v Polsku, která si Nudlu odvezla 29.3. a průkaz společně s ním. Zajímavé, že ? Jste si jista, že máte opravdu Nudlu ??? Pokud ano, pak je celá tato historie o důvěře mezi kámoškou a mnou a Vám se omlouvám za způsobenou nepříjemnost. Víc k tomu nyní nemohu říct, musím si s ní nejdřív promluvit, ale to už se Vás netýká. Od té doby ticho po pěšině. Až 12.května jsem na www.kocky-online.cz objevila ve fóru žádost o pomoc při hledání ztraceného kocoura, který byl umístěn do bytu na mně povědomé adrese. A ejhle. Sice nebylo uvedeno jméno osvojitele, ale došlo mi, o koho se jedná. Vzápětí se ozvali lidé z několika dalších útulků, které s ním mají stejnou zkušenost! Vypadá to tedy, že Nudlův bývalý majitel sbírá po sdruženích kočky, a pak je vypouští do ulic Prahy. Nechápu, co tohoto muže vede k tomu, že dobrovolně zaplatí příspěvek za zvíře, a pak ho vypustí ven. Protože ale asi nikdo z lidí pracujících v ochraně zvířat nebude toužit k tomuto milovníku své svěřence umístit, chtěla bych varovat ostatní depozita – dejte pozor, pokud o vaše zvíře projeví zájem pán z Londýnské ulice na Praze 2. Napsala: Alena Krátká setkání – příběh první: AldoMohl to být a nejspíš to také kdysi byl nádherný velký kocour. Já jsem ho bohužel poznala, když už se jeho život chýlil ke konci. Mohla jsem to tušit, ale jak všichni víme, naděje umírá poslední. A lidé motající se kolem zvířecích útulků se k naději obracejí častěji než člověk věci neznalý.Aldo byl bílý kocour s jantarovýma očima. Krásné zvíře i přesto, že jsem ho poznala ve stavu velmi zbídačeném a na poslední cestě. Dostal se k nám jen díky zavolání všímavé majitelky nádherné zahrady a ještě krásnějších kocourů. Jednoho dne se prostě objevil na zahradě. Nikomu nescházel, nikdo ho neznal. Tenhle kocour byl tak vysílený, že se při odchytu ani nebránil a nechal se po chvíli přemlouvání zabalit do ručníku a přesunout do přenosky. Že je všechno špatně naznačoval nepříjemný zápach linoucí se z rány, kterou měl na krku. Na veterinu to bylo blízko, takže jsme už za 10 minut stáli v ordinaci. I přes neuvěřitelnou vyhublost měl Aldo 3 kg a zabral na délku naši největší přepravku. Jaký býval v dokonalé kondici se už nikdy nedozvíme. Teď na vyšetřovacím stole ležela podchlazená kostřička potažená kůží s velkou ránou na krku a jednou menší na hrudníku. Pan doktor Alda uspal a zavedl infuzi. Bylo předem rozhodnuto, že pokud se nepovede najít žílu, do které by se zavedla kanyla, kocourek se uspí navždy. Bez infuze by neměl šanci vůbec žádnou. Naštěstí se však dílo podařilo a doktor se pustil se do ošetřování. Přiznávám, že jsem zprvu myslela, že odejdu. Rána na krku byla plná červů, které doktor vyndaval po stovkách. Nejhorší bylo, že se mu v podkoží udělaly kapsy plné těchto nechutných, na jednu stranu ovšem prospěšných, potvor. Velká kapsa byla i na hlavě. Neumím si představit to utrpení, kterým si kocourek prošel. Připomínalo mi to jistý způsob mučení v zajateckých táborech. Být na jeho místě člověk, už dávno by propadl šílenství. Vše se nakonec podařilo vyčistit a většinu viditelných červů odstranit. Rána na hrudníku byla naštěstí menší. Aldo dostal silná antibiotika a léky tlumící bolest. Druhý den měl následovat stejný postup. Pohled na klidně spící zvíře nám dával naději, záleželo jen na tom, jak se s tím vším popere jeho oslabené tělo. Bohužel nepopralo. Druhý den ráno jeho srdíčko přestalo bít. Jeho zdevastovaný organismus selhal a nádherný Aldo dobojoval. Najít ho o dva dny dříve, mohlo být vše jinak. Třeba to vyjde příště, vždyť naděje umírá jako poslední. fotogalerie jen pro otrlé!!! napsala: Alena Soukromé útulky pro kočky - co to vlastně je?Soukromé kočičí útulky, či dle správné terminologie občanská sdružení na ochranu zvířat potažmo koček, nejsou zrovna organizace, o kterých by měl běžný občan bližší povědomí. Proč také – mediálně se příliš neprojevují, téma, kterým se zaobírají, není až tak moc lákavé, a většině lidí stačí vědět, že prostě existují nějaké útulky. Vysoké procento veřejnosti si myslí, že o kočky se povinně starají městské útulky nebo nepovinně hodné staré paní.A ono je to vlastně úplně jinak. Městské útulky se zaměřují hlavně na psy, případně jsou smíšené a kočky zde hrají druhé housle. Zato občanských sdružení, nezávislých na městu a státu, která se snaží situaci bezprizorních koček řešit, u nás každým rokem přibývá. Na jednu stranu je to zpráva pozitivní, na druhou stranu to vypovídá o nedostatečném řešení „kočičí otázky“ ze strany státu a měst. Počet těchto sdružení se pohybuje v desítkách. Jak tyto organizace fungují a kde vlastně berou prostředky na provoz? Hned na začátek malé překvapení - nemají zaměstnance. Všechnu činnost vykonávají členové a dobrovolníci zadarmo ve svém volném čase. To znamená, že až na členy v důchodovém věku všichni chodí do práce. Jelikož tato oblast už dávno není doménou takových těch starých hodných paní, které kočkám obětují celý důchod a samy jedí suché rohlíky, znamená to, že pracující jsou vlastně skoro všichni. Omlazení v oblasti útulků je otázkou posledních několika let a do budoucna to je určitě významný fakt, protože s tím přichází i větší zviditelnění a popularizace tohoto tématu. Tím rozhodně nechci ubírat zásluhy starší generaci, která neměla na růžích ustláno a byla pro nová sdružení inspirací. Teď tedy víte, že v útulku potkáte možná i pěkné dvounohé kočky, ale pořád jsme se nedobrali k tomu, co od těchto sdružení očekávat. Rozhodně nečekejte, že všechny mají velké vykachličkované prostory s klecemi. Ony by i třeba takové prostory chtěly, ale nemají na ně finance. Teprve se učí žádat o granty a většinu provozu hradí z darů příznivců a členů, což nejsou žádné závratné částky. Na rozdíl od částek potřebných na provoz… I něco špatné je ale pro něco dobré – kočky hledající nový domov jsou zpravidla ubytovány v takzvaných domácích depozitech, což není nic jiného než byty členů a pomocníků. Zvířata tak mají individuální péči, depozitářky znají podrobně jejich povahu a potřeby a mohou novým majitelům poradit, která kočka by pro ně byla nejvhodnější. Nesetkáte se tu s lidmi, kteří by tuto práci dělali pro peníze, protože se na tom vydělat prostě nedá, naopak. Veškerá péče je prací nadšenců, kteří se snaží o profesionalitu a mají ke svěřeným zvířatům osobní vztah. Ano, i tady občas narazíte na nepříjemnou paní. Věřte ale, že jich je čím dál méně. Tyto organizace si začínají uvědomovat význam transparentnosti a komunikace pro své přežití. A to je všechno? Ne. Mnohá z těchto sdružení se snaží myslet i na budoucnost, a tak se věnují kastracím venkovních koček, pořádají osvětové akce pro děti, na oblibě získává i felinoterapie – tedy terapie pomocí koček. Schválně se poohlédněte v okolí, jestli i u vás působí nějaká podobná organizace. Pokud je seriózní, umožní vám návštěvu v depozitu a depozitáři vám rádi povypráví o své práci. Nemluvě o tom, že velmi ocení, když kočkám zároveň přinesete něco na zub. Možná závěrem jedno smutné nedorozumění, s kterým se běžně setkávají depozitářky a depozitáři. Nejsou totiž povinni okamžitě dojet pro kočku, kterou jste právě našli 100km od jejich bydliště. Možná nemají auto, místo pro nalezené zvíře a třeba ani peníze na benzín. Navíc, protože jde o soukromé organizace bez finanční podpory státu nebo obce, je jejich možnost přijmout nalezené zvíře omezená tím, jestli pro něj budou mít místo v karanténě a jestli na péči něj budou mít prostředky. Jsou možná v úplně stejné situaci jako vy, kdo jste tu kočku právě našli. Napsala:Františka Chci kočku - ale se zárukouDobrý nápad – chtít kočku je naprosto správné. A mít ke kočce i nějaké ty záruky je Vaše právo (i když částečně nepsané). Záruku 24 měsíců na kočku Vám ale nikdo nedá. Kočka není rádio, či sukně. Kupodivu, někdy je možné ji stejně jako nepadnoucí oblek vyměnit!Když to vezmeme hodně jednoduše, jsou dva způsoby, jak přijít ke kočce s určitými zárukami, doplňky a vybavením – buď si vyberete zvíře z chovatelské stanice, které má PP aneb průkaz původu. To je taková ta drahá značková kočka, jak by řekl laik. Nebo zajdete do útulku a dáte šanci na pěkný život nějakému nechtěňátku. A co kočky z vesnice od sousedů? A ty pěkné siamky, které měly papírovou maminku, ale samy PP nemají, protože to nějak nejde? K těm se bohužel žádné záruční listy nevyrábějí. Kočka „značková“ ale bez PP může být mnohdy daleko rizikovější „zboží“ než nalezené kotě z ulice. Dlouhodobé míchání stejných nebo nezdravých genů udělá své, zatímco na vesnici jaksi vítězí v souboji o přízeň samičky jen ten nejsilnější a přežijí také jen opravdu zdatná koťata. Kotě z vesnice má zase hromadu parazitů a není zvyklé žít v bytě... tohle vás ale asi nezajímá, jsme tu přece kvůli zárukám. Takže ještě pořád chcete kočku? Jo já vím, jsou skvělé, chcete :) Vy byste klidně mourka z útulku, zatímco přítelkyně trvá na takové té modré, co je jako medvídek No tak si pořídíte obě, místa je dost a kočkám aspoň nebude smutno. Jdeme tedy do útulku. To bude asi pěkný šok. Většinu bezprizorních koček u nás totiž neobstarávají městské útulky, nýbrž ty soukromé – občanská sdružení - lidé, kteří se o kočky starají ve volném čase a zadarmo, platí péči o kočky ze svých peněz. A tyhle kočky žijí v domácích depozitech – tzn. jejich bytech. Někdo jich má víc, někdo míň. A teď co je potřeba si ohlídat aneb v ideálním případě vše vypadá takto : - Kočku si zpravidla vybereme na internetu. Je dobré podívat se i na celý web vybrané organizace, jestli vše funguje jak má a jestli jsou stránky aktualizované. Zajímá nás, zda organizace opravdu má snahu kočkám nové domovy hledat a umisťuje. V každém útulku občas nějaká kočka umře, tato informace se netají, to je prostě život. - Organizace se nám zdá transparentní, kočičky se nám líbí, jdeme na návštěvu. Paní – tato činnost je většinou doménou žen - je na nás v telefonu milá a ochotná, domluvíme si návštěvu v depozitu. Bereme v úvahu pracovní dobu depozitářky. Pokud je na nás paní nepříjemná, omluvíme se a jdeme o dům dál. Naživo by to asi nebylo lepší. - A jsme v depozitu. No jejda, to jsme ještě neviděli. Někdy je to opravdu kulturní šok, který nemusí nutně znamenat, že o kočky je špatně postaráno. Jen jich je tak nějak moc. Ale záchůdky by měly mít čisté, mističky plné, voda čistá a podmínky jaksi k žití. - Rozšířený omyl číslo 1 – pokud máme pocit, že útulek je strašný a zvířata zde trpí, snažíme se je odsud vzít a zachránit. Ne, bé je správně – takové útulky nepodporujeme. Místo této kočky zaplní pět dalších a nic se nezlepší. Riskujeme také špatné zdraví a nedostatečnou socializovanost zvířete a ohrozíme zvířata, která už doma máme, někdy i sebe. - Jsme zpět u milé paní v trošku zvláštním, ale kočkám dobře uzpůsobeném bytě. Kotě se nám líbí. Paní se nás vyptává na různé věci – krmení, zabezpečení oken, naše zkušenosti s kočkami. Informuje nás o krmivu, na které je kotě zvyklé a o jeho povaze a potřebách. Na naše otázky stran fungování depozita a koček odpovídá, nevykrucuje se a nemlží. - Čas na formality – k pročtení dostaneme předávací protokol/smlouvu. Podepíšeme a obdržíme očkovací průkaz kočky, případně ještě zdravotní kartu. Zaplatíme příspěvek na veterinární péči, ideálně přihodíme něco navíc na chod depozita. Měli byste dostat stvrzenku, vepsání do smlouvy někdy stačí (ale víte, že to je dar odečitatelný od daní? To se pak stvrzenka hodí) - Bereme kotě a jedeme domů. Chyba – něco nám vypadlo - takzvaná výstupní kontrola otvorů. Než zvíře převezmeme, informujeme se o jeho zdravotním stavu, prodělaných nemocech a léčbě. Podíváme se, zda kočce neteče z očí či nosu, jestli zadeček není špinavý od průjmu, zda nejsou paraziti v kožíšku, uši musí být také čisté bez svrabu. - V očkovacím průkazu jsou nálepky od vakcín a razítka – musí tam být alespoň jedna nálepka z očkování proti virózám. Pokud kotě není přeočkované (podle typu vakcíny se přeočkovává 2-4 týdny po prvním očkování), musíme kotě přeočkovat my. Datum odběru kotěte by ideálně mělo být nejdříve 7 dní po prvním očkování a alespoň 7 dní před očkováním druhým, očkování je pro kočku zátěž a měla by po něm mít klidový režim bez stresujících změn. Stejně tak by mělo být kotě několikrát odčervené a zbavené blech. U dospělého zvířete (zhruba nad 8 měsíců) chceme informace o kastraci, často se kastrované zvíře označuje nastřihnutím ucha - Nikdy si nebereme zvíře viditelně nemocné či apatické - Povaha a chování by měly odpovídat popisce v nabídce - Neodcházíme bez předávací smlouvy a očkovacího průkazu - Zůstáváme v kontaktu, na zprávy o zabydlování jejich svěřence se lidé v útulku těší, nenapínáme je a ozýváme se sami, ať nás nemusejí honit. Když nám něco ohledně chovu kočky není jasné, ptáme se, rádi poradí. - Malý záruční bonus – do depozita je zpravidla možné kočku vrátit, někdy to zkrátka nevyjde, přítelkyně zjistí, že má alergii a kočičky nesnese nebo původní kočičí osazenstvo nový přírůstek nepřijme. Shrnutí – nikdo nám nezaručil, že s námi kočka bude žít ještě dvacet let, ale víme, že je očkovaná, odčervená, viditelně zdravá a můžeme ji v nejhorším donést zpět. Máme kontakt na útulek, je tu osoba ochotná nám se zvířetem vždy poradit. Nikdo nás nenutí si brát zvíře od člověka, který je na nás nepříjemný a chová kočky v nevyhovujících podmínkách. A co teď? Naše útulkové zvíře se nudí a potřebuje kamaráda. Je čas navštívit chovatele. To by mělo být přece hrozně jednoduché, chovatelé se sdružují ve svazech, mají pevně stanovená pravidla a při těch cenách koček by měli koťata servírovat snad na zlatých podnosech. Tak to ale není, ne každý chovatel je seriózní, bohužel. Ale to známe už z útulku, že? Je to divné, ale začátek je stejný – prohlédneme stránky, prolustrujeme pomocí googlu, zavoláme, a když je paní milá, jdeme na návštěvu. Blablabla… razítka, očkovací průkaz,...kotě si hraje, je veselé..kontrola otvorů..hodně se ptají, kde bude kotě bydlet..my se taky hodně ptáme a oni odpovídají. Co je jiné a překvapivě až životně důležité? - Sem jdeme pěkně dopředu, když to jde, sledujeme jak nám kotě roste a vyvíjí se, necháme si posílat fotky a porovnáváme i sourozence. - Stáří kotěte při předání nesmí být nižší než 13 týdnů. - Kromě očkovacího průkazu musí při předání být hotový i průkaz původu průkaz původu musejí mít i rodiče, které chceme vidět (táta bydlí často jinde, mizera jeden). - Podle chování kotěte si ověříme, že prezentovaná maminka není maminkou někoho úplně jiného, sledujeme i reakce na zbytek okolí – děti, psy, lidi všeobecně. - Tohle není deprivovaný chudáček z ulice, „papírové“ kotě je od narození v kontaktu s lidmi a má se podle toho chovat – být řádně drzé, hravé a nebojácné. - Je zvykem při jedné z návštěv před odběrem zaplatit zálohu ve výši poloviny ceny. Na zálohu budeme chtít potvrzení o zaplacení. A když dojdeme ke smlouvě, pročteme si důkladně všechny detaily a ověříme si údaje - jméno kočky i chovatele. A zase resumé – nikdy nebrat kotě od chovatele bez průkazu původu, smlouvy a očkovacího průkazu. Ověřit si, že vyrůstá v ideálních podmínkách, je zdravé a plně socializované. Mít kontakt na chovatele a moct se na něj vždy obrátit. Nebrat příliš mladá zvířata – pod 13 týdnů věku. Na druhou stranu – vy jste povinni dodržovat smlouvu a nemít pak s Princeznou von Hochburg a Mourkem z útulku koťátka jen proto, že budou roztomilá. Mourek to má zakázané, protože Mourků jsou plné útulky a víc jich netřeba a Princezna potřebuje Prince, jinak porušíte pravidla. Holt některá pravidla je potřeba dodržovat, už kvůli těm kočkám. Blahopřejeme, dobře jste si vybrali, tak si utíkejte s koťaty hrát, ať se nenudí a nerozdrápou tu koženou sedačku :) Napsala:Františka Kočičí stromPřed vánocemi vypukla akce Strom splněných kočičích přání. Kočky z různých útulků si k vánocům pod stromeček mohly přát různé dobroty, či jiné dárky, a lidé měli možnost jim dárky koupit a donést nebo na účet útulků poslat na vybraný dárek peníze.I naše kočky poprosily o splnění několika přání a skoro pro všechny se už našel dárce. Několik dárků už i stihlo dorazit do depozit, spousta dalších je na cestě. Máme pro vás fotky prvních obdarovaných koček, pokračování bude následovat, hned jak přijdou další dárečky. Anora si pod stromeček zažádala o své oblíbené paštičky Dein Bestes a paní Kateřina Koušová jí splnila přání a paštiky zaplatila. Foto Honey si stejně jako Anora přála paštiky Dein Bestes a dostala na ně peníze od Patrície Svobodové. Poloplachý Moon si pod stromeček přál masové tyčinky Dein Bestes a jeho přání splnila paní Marta Kubátová. Honey odmítla pózovat a Moony vydržel jen chvilku než utekl, na obrázku tedy jejich i Anořiny dárečky poctivě hlídá kocour Max. Foto I Karin alias Karamelka si přála paštiky a díky Karin Springerové už má objednané dobrůtky doma. Na fotce se o paštiku dělí s Billie, která se s ní na oplátku potom podělí o granulky, které jí zaplatila paní Michaela Safírová. Foto Kocourci Pedro, Pablo a Nudla si zažádali o sirup Imunoglukan. Jejich přání vyplnily Pavla Čermáková, Lucie Fořtová a Olga Vanická, která Nudlovi kromě sirupu poslala i luxusní konzervičky a mňamku. A poloplachá Míca z Devíti dostala od Petry Kovaříkové příspěvek na stelivo. Foto Naše kočky děkují všem dárcům i lidem, kteří na účet poslali příspěvek nebo do depozit přinesli dárky nezávisle na kočičím stromě a přejí všem hezký rok 2011! Výbava pro kočkuRozhodli jste se pořídit si kočku a přemýšlíte, co vše je potřeba koupit? Poradíme vám, co budete do začátku potřebovat, abyste na něco nezapomněli.Misky Kočka potřebuje misku na vodu, misku na granule a misku na mokré jídlo (konzervy, maso, tvaroh atd). Misku na vodu je vhodné koupit těžší, ideálně keramickou nebo kameninovou, aby ji kočka při hře nepřevrhla. Misky na jídlo by měly být spíše širší a s nízkým okrajem, kočkám se z nich lépe jí. Jestli máte koček víc, měly by na mokré jídlo mít každá svou. Na vodu i na granule může být miska společná. Toaleta a lopatka Dále je nutné koupit kočičí WC – máte na výběr z krytých a nekrytých toalet – kryté jsou dražší, ale lépe zadrží pach a kočka při zahrabávání nerozhází stelivo okolo. Nekryté toalety jsou levnější a zaberou méně místa na výšku, ale budete muset častěji zametat. Také budete potřebovat lopatku na čištění WC (pokud budete používat hrudkující stelivo, doporučujeme pořídit lopatku s většími otvory, zbytek steliva jimi dobře propadne). Stelivo Ohledně steliva máte na výběr z více druhů – kamenné hrudkující a nehrudkující, dřevité, silikon,... Silikonové stelivo je vhodné, pokud máte jednu nebo dvě kočky, u vyššího počtu koček se prodražuje. Silikon pohlcuje moč a z toalety vybíráte pouze exkrementy. Některé kočky jej ale nechtějí používat. Nejčastěji dostupné značky : Magic Pearls, Magic Littter, Catwill Nehrudkující stelivo nedělá hrudky, moč se vsakuje do kamínků, stolici je nutné vybírat. Stelivo je poměrně brzy cítit a musíte častěji měnit celý obsah záchůdku. Nejčastěji dostupné značky : Mici, Mikeš. Hrudkující stelivo je trochu dražší než nehrudkující, moč vytvoří hrudku, kterou ze záchodu vyndáte, stejně tak vyndaváte stolici. Díky pravidelnému odebírání hrudek toto stelivo vydrží mnohem déle než nehrudkující a nemusíte tak často měnit celý obsah záchůdku. Kvalitní hrudkující stelivo zároveň velmi dobře pohlcuje pach. Nejčastěji dostupné značky : Zverlit, Mikeš Premium, Biokats. Dřevité stelivo je dražší, může být hrudkující i nehrudkující, jeho výhoda je v tom, že jej můžete spláchnout do WC, některé kočky jej ale odmítají a protože je lehké, kočky jej na tlapkách vynášejí ze záchůdku. Nejčastěji dostupné značky : Cat´s Best (Öko Plus, Universal, Nature Gold). Přepravka Přepravku budete potřebovat v každém případě, ať už kvůli cestám na veterinu či pro případ cestování. Můžete pořídit standardní plastovou přepravku, nebo třeba skládací látkovou tašku či proutěný koš. Přepravka musí být uzavíratelná, nedoporučujeme polootevřené tašky s kšírky na psy, kočka se může leknout, z kšírků se vyvléknout a utéci. V uzavřené přepravce se navíc kočka cítí bezpečněji. Hračky Vaše kočka určitě ocení různé plyšové myšky, chrastící i nechrastící, pěnové míčky, peříčka na prutu, mávátka a podobně. Velmi se osvědčilo laserové ukazovátko, kočky se za ním honí po celém bytě a mají tak spoustu potřebného pohybu. Škrabadlo nebo odpočívadlo Kočky se potřebují brousit drápky a potřebují k tomu mít škrabadlo, v opačném případě hrozí, že na broušení drápků použijí křesla, skříně, koberce atd. Pokud chcete investovat více, pořiďte jedno nebo vícepatrové odpočívadlo, na něm jsou i plochy, kde kočka může spát. Na broušení drápků stačí i obyčejný sloupek obalený sisalem, měl by ale být aspoň 60 cm vysoký. Pelíšek Kočce můžete pořídit pelíšek, ale není to nutné, kočka bude spokojená i na křesle nebo na gauči. Pokud byste kočce pelíšek koupit chtěli, máte na výběr z klasických polštářků, krytých kukaní či boudiček. Nůžky na drápky I když si kočka bude brousit drápky na škrabadle, možná jí někdy bude potřeba drápky zastřihnout. V tom případě budete potřebovat kleštičky na drápky, jako většinu z výše uvedených věcí je seženete v chovatelských potřebách. Hřeben Kočkám je potřeba i vyčesávat kožíšek, dlouhosrstým i krátkosrstým. U krátkosrstých a polodlouhosrstých koček bude ve většině případů stačit česání jednou týdně, dlouhosrsté kočky, například perské, potřebují péči každý den. Během línání doporučujeme česat všechny kočky každý den. Síť do oken/na lodžii Nejde sice přímo o část kočičí výbavy, přesto doporučujeme mít okna zajištěná sítí. Kočka obvykle sama od sebe z okna neskočí, ale může se stát, že kolem poletí moucha nebo pták a kočka se po nich automaticky ožene a z okna spadne. Takových případů se stává mnoho a kočky velmi často končí s těžkými poraněními na veterině nebo po pádu zpanikaří a utečou. Ideální je nechat si okno zasíťovat firmou, která se na tuto práci specializuje, případně si síť koupit a namontovat ji svépomocí. Jistým řešením jsou i sítě proti hmyzu, ty ale nejsou koncipovány pro váhu kočky, pokud by se rozhodla po ní šplhat, takže pokud máte akčnější zvíře, doporučujeme raději sítě klasické, které jsou pro kočku bezpečné. Krmivo Budete pochopitelně potřebovat i krmení pro kočku, granule a konzervy (vaničky, paštiky). Kočky jsou od nás zvyklé na kvalitní krmení, snažíme se kupovat jen to nejlepší, aby naše kočky měly dobrý základ. Rádi vám doporučíme kvalitní značky granulí, pro zdravý život kočky je výživa velmi důležitá. Počáteční výbava pro kočku je relativně nákladná záležitost, ale berte to pozitivně – v budoucnu už budete kupovat jen krmivo a stelivo :) Umísťovací výstava - 19.12.2010 (10 - 17 hod)Ve spolupráci s Pražským spolkem ochránců zvířat pořádáme 23. umísťovací výstavu opuštěných koček, která se bude konat v neděli 19. prosince 2010 v prostorách ŠVEHLOVY SOKOLOVNY, TJ SOKOL Hostivař, U Branek 674, Praha 10.Přijďte se podívat na kočičky, kocourky a koťátka. Ti všichni zde budou hledat nový domov. Vstupné: 25 Kč, děti zdarma. Hledáme dobrovolníky, kteří nám pomohou s výstavou ve dnech 18. 12. a 19. 12. 2010. Pokud máte zájem nám pomoci, ozvěte se, prosím, na e-mail - psoz@seznam.cz. Dále velmi uvítáme pomoc s propagací - roznášení letáčků, vyvěšení plakátů a zveřejnění reklamních bannerů. Cílem výstavy je najít nový domov pro co největší počet kočiček a současně získat krmení pro ty, které zůstávají v útulcích a které se nemohly výstavy zúčastnit. Na výstavě si budete moci zakoupit chovatelské potřeby (záchůdky, přepravky, stelivo, hračky) a krmivo, včetně dobrůtek a pamlsků, pro vaše domácí mazlíčky, kteří už na vás doma čekají, ale i pro ty, které si právě odnesete z výstavy. Budou zde i charitativní krámky, ve kterých si budete moci zakoupit pelíšky, hračky a jiné drobnosti nejen pro radost kočičkám, ale i vám. Účastnící se útulky a depozita Účastnící se útulky, depozita a soukromí nálezci, kteří splňují podmínky účasti: 1. Pražský spolek ochránců zvířat - Praha 2. OS Devět životů - Zvoleněves 3. OS Podbrdsko - Praha Západ 4. Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi - Praha 5. Bona - Kozly 6. Felca Louny 7. Azyl Lucky - Černiv 8. Opuštěná a léčebná zvířata v Praze 8 9. OS uměním na pomoc zvířatům - Černošice 10. Občanské sdružení na ochranu zvířat Toulavé tlapky - Praha 11. Depozitum Náchod 12. Srdcem pro kočky, o.s. - Vrbičany 13. Chlupáči v nouzi - Praha Jak se za námi a hlavně za kočičkami dostanete Umisťovací výstava opuštěných koček se koná v prostorách ŠVEHLOVY SOKOLOVNY, TJ SOKOL Hostivař, U Branek 674, Praha 10. Za kočičkami se dostanete autobusy 181, 271 do zastávky Sklářská nebo tramvajemi 22 a 26 do zastávky Nádraží Hostivař a dále již pěšky. Podrobněji vše uvidíte na mapce. Za kočičkami vás ze zastávek dovedou ukazatelé. Kudy za námi: do ŠVEHLOVY SOKOLOVNY, TJ SOKOL, Praha 10 - Hostivař. Jak nám můžete pomoci Práce na výstavě Hledáme dobrovolníky, kteří nám pomohou s výstavou ve dnech 18.12. a 19.12.2010. Pokud máte zájem nám pomoci, ozvěte se, prosím, na e-mail - psoz@seznam.cz. Dále velmi uvítáme pomoc s propagací - roznášení letáčků, vyvěšení plakátů a zveřejnění reklamních bannerů. V sobotu 18. prosince v 9 hodin ráno je nutné postavit klece, vydezinfikovat je, vyparádit a připravit pro kočičky a v neděli 19. prosince po 17 hodině vše uklidit a složit. Současně potřebujeme pomocníky, kteří budou komunikovat s návštěvníky a vysvětlí jim vše, co je potřeba vědět při pořízení dalšího člena rodina – kočičky. Ale také pomocníky, kteří budou „k ruce“ těm útulkům a depozitům, kteří budou potřebovat pomoci při umisťování kočiček. Drobní dárci a sponzoři Velmi nám pomůžete, pokud nám donesete: čistící prostředky konzervy a jiné pamlsky pro kočičky pelíšky a hračky – i ty, které už vašeho domácího mazlíčka omrzely Případně se pokusíte zajistit další sponzory výstavy, nebo finanční prostředky. Finanční příspěvky v libovolné výši zasílejte na účet PSOZ č. 179500872/0300, v.s. 19122010. Tyto finanční prostředky budou použity na úhradu nákladů spojených s výstavou (pronájem prostor, energie, telefony …) a pro útulky a depozita, která se jí zúčastní, aby z nich mohly zajistit krmení a zdravotní péči pro své kočičky. Propagace Obrovskou důležitost má nepochybně propagace, pokud se o výstavě dozví co nejvíce lidí, roste šance kočiček na umístění. Možností, jak propagovat naši výstavu je několik, např. ústně mezi přáteli a známými nebo vytištěním plakátků a letáčků, které je možné vylepovat v ulicích nebo vhazovat do schránek nebo rozdávat lidem na ulici, a nebo umístěním banneru na vaše stránky. Plakátky 
Bannery Podpořte nás umístěním reklamního banneru na vaše stránky.  Jak jsem potkala kanadského dřevorubce a získala nepříliš pěkné prvenství1.11.2010Poslední říjnový den proběhl ve znamení odchytů na kastrace, umisťování kocoura Albrechta a příjmu nového přírůstku. Na tom by nebylo nic divného, až na to, že hned první jmenovaná činnost se ukázala být víc než adrenalinovým sportem. Tentokrát jsem na odchyty vyrazila do malé obce Nové Ouholice, kam si mě pozval jeden starší pán s tím, že se mu na zahradu nastěhovaly tři plaché kočky. Krmení není problém, jen těch koťat by prý mohlo být méně. Jak jsem ho chápala. Takže jsem v půl osmé vyrazila směr Ouholice, netuše, co mě v příštích dvou hodinách čeká. Cestou jsem se zeptala jedné dobré duše, kde zmíněného pána najdu. Byla jsem nasměrována sice dobře, jen o jednu ulici níže. A v tom byl ten problém. Už při vjezdu do ulice jsem si říkala, že tohle bych pěšky chodit nechtěla. Ulice úzká, spíše tankodrom, a neuvěřitelně příkrá. Cestou nahoru jsem neměla moc dobrý pocit. Většinou jsem přemýšlela, jak tohle sjedu dolů. Jo dolů. Když jsem dojela skoro na konec ulice, došlo mi, že tam není místo, kde bych se otočila, a tak jsem si chtěla kousek couvnout a otočit se u jednoho vjezdu do garáže. Nojo, ale to bych nesměla být já, abych neměla něco extra. Samozřejmě jsem si najela tak blbě, že jsem své úža autíčko posadila na svah u domu a každý další pohyb byl nemožný. Vzhledem k mé vlastní váze mi nějak chyběl dobře stavěný spolujezdec, který by alespoň trochu zatížil pravou stranu vozu, aby kola mohla pořádně zabrat a já mohla v klidu vyjet tam, kam jsem potřebovala. Jinak totiž hrozilo, že to hodím na střechu a onu ulici hrůzy se skutálím až na hlavní, kde už tou dobou projíždělo čím dál víc náklaďáků. A po tom jsem fakt netoužila. No, co budu vyprávět. Po nějaké době jsem našla správnou adresu, onu adrenalinovou ulici jsem si vyšla pěšky dokonce dvakrát, poznala jsem, že dobří a hlavně šikovní lidé ještě žijí, a taky jsem potkala kanadského dřevorubce (pozn. redakce: vysněný MUŽ). Sice výšky pouhých 162cm, ale byl to on. Jeho tvář zdobil nádherný prošedivělý plnovous a bylo vidět, že je to chlap, který si umí poradit. Bydlí totiž přímo proti inkriminovanému parkovacímu místu a na podobné řidiče jako jsem, já je náležitě připraven. Když se moje auto nepodařilo vytlačit za pomoci tří chlapů, chopil se tenhle dřevorubec hupcuku a auto vytáhl do takové polohy, ze které už se dalo bezpečně vyjet. Pak mi s ním ještě zacouval až dolů k hlavní silnici. Sice celou dobu komentoval můj výkon výrokem „ach ty ženský", ale nakonec z něj vypadlo, že všichni špatní řidiči přede mnou byli mužský! Takže mám na tomhle kopci své nepříliš veselé prvenství. A nejspíš budu asi poslední ženská, která tam takhle zaparkovala. Ono jich tam totiž moc nejezdí a ty, co tam bydlí, už o záludnosti tohohle kousku naší země vědí. No, ale aspoň něco se mi ten den povedlo. Kočky se podařilo odchytit všechny. :o) napsala: Alena Základní očkování aneb trojkombinace - 3.8.2010Chceme vám blíže představit tři základní nemoci, proti kterým je nutné kočky očkovat panleukopenii neboli kočičí mor, kalicivirózu a rhinotracheitidu nebo také kočičí rýmu.Panleukopenie Panleukopenie neboli kočičí mor je velmi nakažlivé onemocnění s inkubační dobou 2 - 10 dní. Panleukopenii způsobuje kočičí parvovirus (FPV), který napadá výstelku trávicího traktu. Zároveň klesá množství bílých krvinek, což výrazně snižuje imunitu zvířete. FPV napadá kočky jakéhokoli věku, nejnáchylnější k infekci jsou koťata. Virus se přenáší jak přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, tak nepřímo - infikovaným krmivem, vodou, jinými zvířaty nebo člověkem, bodavým hmyzem. Nejčastější cestou nákazy je nepřímý kontakt, FPV se může přenášet i na obuvi nebo na oděvu, což znamená, že kočky chované pouze v bytě nebo v domě bez možnosti vycházek jsou ohroženy také. Přenos je možný i z placenty březí kočky na plody. Nemoc mívá zpravidla velmi rychlý průběh a může připomínat otravu. Projevuje se současnými prudkými průjmy a zvracením a velmi často končí smrtí zvířete. Kočka je apatická, nejí a nepije, opakovaně zvrací, má vodnatý průjem, mnohdy je ve stolici krev. Pokud je nákaza slabší, je možnost vyléčení. Léčba je problematická a ne vždy úspěšná. Prognóza závisí na věku, stupni změn v krvi a celkové kondici. Mortalita na panleukopenii je vysoká, u koťat přes 90 %. Pokud se nakazí březí kočka, většinou potratí. Kočky, které nemoc přežijí, mají často poškozený mozek a z toho vyplývajícími problémy s pohybem. Desinfekce viru je složitá, virus může v prostředí přežívat i několik měsíců a je velmi odolný vůči většině dezinfekčních prostředků. Nejdůležitější je prevence - trvalé imunity lze dosáhnout každoročním očkováním zvířete. Kaliciviróza Kaliciviróza je virové onemocnění způsobené kočičími kaliciviry (FCV). Postihuje kočky v každém věku, koťata jsou citlivější. Onemocnění způsobuje virus, který se přenáší kapénkovou infekcí při přímém styku s nemocným zvířetem, běžný je ale i nepřímý přenos, protože virus může na suchém povrchu zůstat infekční až měsíc, je navíc rezistentní vůči mnoha běžným dezinfekčním prostředkům. Virus napadá horní cesty dýchací. Onemocnění se projevuje malátností, horečkou, vřídky v tlamičce a na jazyku, nechutenstvím, záněty spojivek. Kvůli otokům a bolestivostí kloubů a svalů končetin lze často pozorovat pokulhávání. Nejohroženější jsou malá koťata. Onemocnění obvykle není smrtelné a dá se léčit, pouze u nejmladších koťat je úmrtnost kolem 20 %. Prevencí je pravidelná vakcinace. Rhinotracheitida Virová rhinotracheitida neboli kočičí rýma je akutní infekční onemocnění způsobené různými původci, např. virem rhinotracheitidy, který se šíří kapénkovou infekcí a má inkubační dobu dva až deset dnů. Dalším z původců je kočičí herpesvirus, přenáší se vzduchem, příznaky se projeví do pěti dnů. Kočičí rýma se projevuje kýcháním, výtokem z očí i nosu, zánětem spojivek, teplotou, vyčerpaností, dehydratací, nechutenstvím. Dále také krvácením z nosu a často i slintáním, které je vyvoláno poškozením sliznice dutiny ústní, kde se tvoří drobné vřídky. Kočičí rýma zasahuje především koťata. U březích koček dochází k potratům a nebo k úhynu koťat krátce po porodu. Některé kočky následně dostávají zánět průdušek nebo plic. Nemoc je vysoce nakažlivá a pro koťata, starší jedince nebo nemocná zvířata může končit smrtí. Důležitá je rychlost zahájení léčby, hlavně kvůli možnému zhoršení stavu a hrozícímu zánětu plic. U neléčené kočky zánět přechází i na průdušnici, vede až k zápalu plic a končí úhynem. Stejně jako u výše uvedených onemocnění, i rhinotracheitidě lze předejit pravidelným každoročním očkováním. napsala: Zuzana Terapie kočkou - 14.6.2010Začnu citátem: "Kočky jsou jako já. Všechno pozorují a přemýšlejí o tom, i když si všichni ostatní myslí, že nedávají pozor, a promluví, jenom když mají co říct. " Tohle řekl autistický chlapec, kterému kočka pomohla najít cestu ke komunikaci s okolním světem. Ve svých čtyřech letech stále ještě nemluvil a jeho otec se snažil najít cestu, jak mu pomoci. Inspirován výsledky hippoterapie, o které mu řekla jeho známá, rozhodl se vzít syna do místního zvířecího útulku a vybrat společně nějaké zvíře. V rodině panoval odjakživa poměrně negativní vztah ke kočkám, proto chtěl pořídit psa, ale psi syna nezaujali. Zklamaný otec tedy zkusil zajít do oddělení koček. Náhle syn ukázal na černobílou kočku a řekl: "Kočka! " Bylo rozhodnuto. Syn navázal s kočkou vztah, začal si s ní po svém povídat, a postupně začal i komunikovat s lidmi. Díky tomu má dnes Richard kamarády, chodí na vysokou školu a nestydí se za své postižení.Takové výsledky samozřejmě můžeme čekat pouze u lehčích forem autismu, ale i kdyby měly být pokroky jen malé, u osob s postižením je každý krok kupředu velkou radostí. Tento druh terapie pomáhá osobám s mentálním i kombinovaným postižením, starším osamělým lidem, mnohdy se sníženou hybností, a rovněž lidem s diagnózou Alzheimerovy choroby. Přítomnost kočky ulehčuje komunikaci, uvolňuje bariéry a vyvolává vzpomínky. Návštěva terapeuta s kočkou se stává pevným bodem v neurčitém plynutí času v ústavu, dává podněty k rozhovoru. Všechny zmiňované skupiny lidí trpí nedostatkem osobního kontaktu. Ani sebelepší asistenční, ošetřovatelská a zdravotní péče nenahradí teplý dotek, blízkost a přítomnost někoho, kdo vás má opravdu rád. Terapeutické zvíře dokáže tyto pocity vynahradit. Obzvláště u koček cítíme, že jejich přízeň, mazlení, náklonnost a vrnění nejsou výsledkem tréninku, kočičí láska se nedá koupit, je zcela upřímná a hřejivá. Felinoterapie u nás není příliš rozšířená, nemáme mnoho studijního materiálu a vše děláme převážně intuitivně. Samozřejmě je potřeba dodržovat určité zásady jak ze strany zvířete, tak ze strany ošetřujícího personálu. Dvě členky našeho sdružení - Devět životů - pracují také v organizaci zabývající se lidmi s mentálním postižením, obě za sebou mají různá školení a kurzy komunikace s postiženými osobami, a především pak praxi díky každodennímu kontaktu s nimi. Máme tedy blízko nejen ke kočkám, ale i k lidem. Začaly jsme prodejem výrobků chráněnných dílen v našem kočičím krámku a hledaly další cesty k propojení obou sfér. Proto jsme byly rády, když se nám podařilo koncem dubna začít spolupracovat s Domovem Pod Lipami ve Smečně, který má dvě části - domov pro seniory a přímo v zámku domov pro osoby s mentálním postižením. Sem jsme začaly pravidelně docházet s naší kočičí terapeutkou Bárou a psími pomocníky Meggie a Montym. Kocour Karlos se na svou terapeutickou dráhu ještě připravuje, další potencionální adepty na tento post stále hledáme, protože Bára stále ještě hledá nový domov a čeká, že si ji snad někdo i s jejím kamarádem Adamem vezme a poskytne jim stálý domov. Věřte, že tyto návštěvy v Domově Pod Lipami dokáží dobít i naše baterky. Zážitky z komunikace klientů, zvířat a nás samotných jsou zatím jen pozitivní. Když jsme přišly do části obývané lidmi s mentálním postižením podruhé, byly jsme překvapeny, že si nás klienti už pamatují a vědí, kdy máme přijít příště. Někteří se od Báry nemohli odtrhnout, mazlili se s ní a ona i u roztřesenějších rukou trpělivě držela a nechala se pokládat na klín či do náručí. Hodně lidí si povídalo s Bárou, jiní zase s námi, díky přítomnosti zvířat se výborně rozproudila konverzace. Pro zvíře je tato práce náročná, proto trvají naše návštěvy vždy jen hodinu. Rády bychom rozšířily naši činnost a přivezly kočky třeba i do denního stacionáře nebo chráněných bytů jedné pražské organizace. Zájem je, jen kočky zatím chybí. Ty zvoleněvské nemůžeme vozit tak daleko autem. Držte nám tedy palce, jsme v začátcích, ale už teď vidíme, že tudy cesta vede. napsala: Františka MEOW! Event 2010 - 25.4.2010V neděli 25.4. jsme ve spolupráci s našimi stálými pomocníky Zuzkou a Petrem přichystali geocachingový MEOW Event 2010 (pro nezasvěcené: geocaching je mezinárodní hra, která obnáší hledání různých bodů a krabiček pomocí gps). Hostitelem se stala nekuřácká tvůrčí kavárna Vypálené koťátko kousek od stanice metra Hradčanská v Praze. Akce byla zaměřena rodinně, většina účastníků s sebou vzala děti, které se zde vyřádily při kreslení na keramiku. Dospělí se ale vyřádili také. Ke koupi byly i památeční dřevěné mince s naším logem. A co z toho měly kočky? 50% z poplatku za malování, hromadu kapsiček od příchozích a zase jsme se dostaly do širšího povědomí.Na podzim čekejte reprízu, protože ohlasy byly pozitivní a navíc si tady můžete vyrobit originální dárky pro blízké, což bude před vánoci potřeba. Ekoden - 24.4.2010Ekoden na Černém mostě byla akce svým konceptem podobná Ekodnům na školách. Zásadní rozdíl byl však v tom, že tady děti nebyly pod dohledem učitelů a povinně, nýbrž z vlastní vůle a často samy bez rodičů. Šly sem tedy jen motivovány odměnou za absolvování programu na všech stanovištích, případně protože prostě chtěly, nebo neměly nic lepšího na práci. Všimly jsme si, že dost dětí je vděčných za jakoukoli aktivitu, kdy se jim někdo věnuje a mohou něco vyrábět nebo vymýšlet. Děti byly nejen účastníky, pomáhaly i na jednotlivých stanovištích, dá se říci, že povědomí o útulcích a zvířatech nebylo úplně špatné (až na názor, že když si kočku z útulku nikdo nevezme, tak ji tam zabijí, z úst asi šestileté holčičky).Úplné prcky jsme nechávaly kreslit nebo skládat puzzle, s většími jsme rozebíraly, co s nalezenou kočkou, na co je sklopec (ten se hodně líbil), proč se zvíře dostane do útulku, co kočkám chutná, co potřebují. Tento typ akce nám přijde jako správná cesta, proto se těšíme na říjnové opakování, které bude zaměřené na zvířata a na které jsme také pozváni. Ekoden na ZŠ Podbělohorská - 20.4.2010Dnes jsme byli na prvním Ekodnu - tentokrát v ZŠ Podbělohorská, Praha 6. Děti byly celkem milé a občas i pozorné. Tentokrát byl Ekoden pro první stupeň (1. - 5. třídy) a každá třída u nás byla cca 20 minut. Nejvíc je zaujala ukázka odchytové klece (sklopce). Bohužel se ukázalo, že většina z nich se již nějakým způsobem setkala s likvidací nechtěných koťat (topení apod.). Tak snad jim naše přednáška něco v hlavách zanechala a oni sami nic takového dělat nebudou.Jarní umísťovací výstava pro kočku - 18.4.2010Proběhla umísťovací výstava ve Chvalské tvrzi na Praze 9. Tentokrát jsme dopadli opravdu dobře - z 13 zvířat, která jsme na výstavu vezli, se umístilo 8. Navíc další 3 si přímo na místě zamluvili noví majitelé. Takže jediní, kdo prošli výstavou bez úspěchu jsou kocour Jonáš a kočka Máša.Hell pártyV sobotu 17.4. jsme byli pozváni do klubu Abaton na Hell párty, kterou pořádalo pražské tetovací a piercingové studio Hell, náš velký podporovatel. Jestli vám dosud některé naše akce přišly trošku netypické pro sdružení zabývající se ochranou koček, vězte, že Hell párty vše předčila.Program zde V nejnižším patře klubu fungoval stánek s moc dobrým veganským občerstvením. Část výtěžku z prodeje tohoto občerstvení byla určena pro nás. Návštěvníci byli pestrou směsicí lidí, těmi v latexu počínaje, pokračujíce přes chlapíky v mikině a džínech, gotiky a u lidí vzhledu "mamka a taťka jdou na pouť" konče. Pořád tedy bylo na co se dívat a pisatelka tohoto reportu měla problém donutit se sbalit krámek a odjet domů. Z Devíti životů se většina nemohla zúčastnit, protože se pracovalo na přípravě umisťovací výstavy. Proto přišli pomoc i naši dobrovolníci, kterým tímto děkujeme. Vstávání druhý den v půl šesté nebylo vůbec lehké... EKODNYPoměrně často člověk v médiích narazí na případy týrání zvířat. Ať už jsou pachateli dospělí či děti, vždy se ptáme, kde se v někom bere tolik zla a jak je možné, že je někdo schopen tak ublížit bezbrannému tvorovi. Přesnou odpověď neznáme. Určitě ale hraje svou roli výchova a prostředí, v kterém dítě vyrůstá - jak má dítě vědět, co je špatné a co bolí, když mu to nikdo neřekne?Proto jsme uvítali nabídku občanského sdružení Občanská inspirace, které nás přizvalo k účasti na "Ekodnech". V rámci těchto akcí se děti na základních školách zábavnou formou dozvědí více o naší planetě, ekologii, zvířatech a přístupu k nim. Cílem je dát jim základní informace, pokusit se dát jim důvod přemýšlet o svých činech a naučit se zodpovědnosti za ně. "Devítka" si zde odbude svou osvětově-školicí premiéru, dětem z prvního stupně ukážeme sklopec, vysvětlíme k čemu je, popovídáme si o správné péči o kočku, s většími dětmi se budeme bavit o tom, co dělat v případě nálezu kočky, o péči a zodpovědnosti za život zvířete, které jsme k sobě připoutali... třeba se nám podaří infikovat i rodiče. Pokud tedy váš potomek chodí do některé z následujících škol, je pravděpodobné, že se s námi potká (nebojte, kočky v rámci ekodnů rozdávat nebudeme). Úterý 20.duben - Pobělohorská, Praha 6 Pátek 23.duben - Na Chodovci, Praha 4 Úterý 25.květen - ZŠ Dr. E. Beneše, Praha9 Středa 26.květen - ZŠ Dr. E. Beneše, Praha9 Úterý 15.červen - ZŠ Burešova, Praha 8 V sobotu 24.dubna pak budeme i s krámkem na celodenním Ekodni na Černém mostě v blízkosti centra Občanské inspirace. Více zde:www.obcanskainspirace.cz Víkend 26. - 27.3.2010
Máme za sebou dvě víkendové akce. V pátek 26. 3. jsme se účastnili benefičního koncertu a v sobotu 27. 3. Velikonočního kočkování. |
Podporují nás:  
Provizní systém: |