Zvoleněves 102, 273 25, info@devet-zivotu.cz, tel: 733 550 296, č.ú.: 2800060940/2010
|
|
Zvoleněves 102, 273 25, info@devet-zivotu.cz, tel: 733 550 296, č.ú.: 2800060940/2010 |
Kočka týdne
|
Náš transparentní účet číslo účtu: 2800060940/2010 Veřejná sbírka číslo účtu: 2900061609/2010 Naše kasičky najdete: Shop4pet - Praha 2 Veterina Nusle - Praha 4 Kavárna Vypálené koťátko - Praha 6 Tatérské studio Hell - Praha 7 Hotel pro kočky Trubská Cukrárna Charlie - Praha 4 Hanspaulský bar U Hřebíka - Praha 6 |
Felinoterapie po prvním roce Terapie kočkou Naši terapeuti Pravidla felinoterapie Zprávy z jednotlivých terapií: 29.12.2010 3.11.2010 27.10.2010 20.10.2010 31.8.2010 10.8.2010 14.7.2010 14.5.2010 25.4.2010 Fotogalerie z felinoterapií: Felinoterapie - 10.8.2010 Felinoterapie - 31.8.2010 Felinoterapie - 3.11.2010 Felinoterapie - Vánoce 2010 Felinoterapie - říjen 2011 Felinoterapie po prvním rocePrvní rok felinoterapie je za námi, a tak můžeme popsat jaký byl, co nám dal a co naopak vzal. Faktem je, že se jedná o neuvěřitelný zážitek. Zatím navštěvujeme jen Domov pro seniory ve Smečně, jezdíme sem pravidelně každé úterý. Setkávají se zde tři světy v jednom. Svět mladých, svět seniorů a svět zvířat. Mladí zjišťují, že stáří je docela těžké období života a je třeba ho seniorům co nejvíce prosvětlit a rozveselit. Senioři naopak zjišťují, že zvířata jsou neuvěřitelná stvoření a že je jim s nimi dobře, a také, že ne všichni mladí jsou špatní. A to vše se děje díky našim čtyřnohým kamarádům, bez kterých by překonání bariér mezi dvěmi tak rozdílnými generacemi nebylo zrovna jednoduché. Ono to totiž není jen o těch zvířatech, ale i o komunikaci a schopnosti porozumět druhým, v tomto případě starým lidem. Zvíře je vlastně takovým prostředníkem, díky kterému se daří staré lidi rozmluvit a vzbudit jejich zájem o své okolí. Nezastírám, že je felinoterapie velmi náročná na psychiku kočičích terapeutů i jejich průvodců. Kolikrát si při příjezdu z terapie člověk říká, jestlipak tam příště bude ta a ta, nebo jestli je už tamtomu lépe. Najdu ještě na pokoji pána XY, který tak miluje kočky? Hlavou se často honí, co nám budou vyprávět dnes či nebude opět o jednoho méně, a další podobné myšlenky. A tak každý úsměv či poděkování, kterým nás senioři při našich návštěvách obdarují, je pro nás pohlazením a ujištěním, že svou práci děláme dobře.Bohužel je nás stále málo. Není v našich silách věnovat každému ten potřebný čas a to nás strašně mrzí. Po více než roce této činnosti vidíme, že kočky potřebují delší přestávky mezi jednotlivými návštěvami u seniorů. I když jsou na terapii pouze jednu hodinu týdně, velmi je to unavuje psychicky. Je pravdou, že návštěvy v domově pro seniory jsou pro kočky hodně náročné, přece jen s nimi do domova cestujeme autem, je to pro ně nové místo s novými zvuky a potkávají nové lidi. Staří lidé ve většině případů špatně slyší, a tak je zcela běžné, že je při našich návštěvách na pokojích velký hluk. To má špatný vliv na psychiku našich zvířat a proto stále hledáme další dobrovolníky se zvířaty, kteří by se s námi mohli střídat. Také jsme zjistili, že terapii mentálně nemocných lidí je lepší provádět se psy. Kočky jsou velmi křehká stvoření a špatně snášejí drsnější zacházení ze strany klientů. Což neznamená, že by jim někdo ubližoval vědomě. Spíše se jedná o to, že někteří klienti nedokáží odhadnout, jakou silou se zvířete dotýkají či zda nejsou na naše zvířata moc hr. Psi na druhou stranu díky své tělesné stavbě velmi dobře zvládají případné špatné chycení nebo tvrdší pohlazení. Od července tohoto roku připravujeme na dráhu felinoterapeuta kocourka Kokose a doufáme, že se to podaří. Kokos je totiž nejen nádherný, co se exteriéru týče, ale je i neuvěřitelně kontaktní a poměrně odvážný. V současné době si zvyká na běžný chod domácnosti a používání postroje. Bude to naše první zvíře, které se pokusíme vychovat přímo pro felinoterapii. Závěrečné shrnutí: Zooterapie jako taková je velkým přínosem pro všechny, kteří se s ní v životě setkají. Pomáhá tam, kde jiné způsoby komunikace či léčby nepomáhají, navozuje přátelské prostředí. Dokáže bourat bariéry mezi generacemi a dává zúčastněným lidem možnost zažít něco velmi speciálního, co by jinak neměli šanci v životě potkat. napsala: Alena  Terapie kočkouNa úvod citát: „Kočky jsou jako já. Všechno pozorují a přemýšlejí o tom, i když si všichni ostatní myslí, že nedávají pozor, a promluví, jenom když mají co říct“.Tohle řekl autistický chlapec, kterému kočka pomohla najít cestu ke komunikaci s okolním světem. Ve svých čtyřech letech stále ještě nemluvil a jeho otec se snažil najít cestu, jak mu pomoci. Inspirován výsledky hippoterapie, o které mu řekla jeho známá, rozhodl se vzít syna do místního zvířecího útulku a vybrat společně nějaké zvíře. V rodině panoval odjakživa poměrně negativní vztah ke kočkám, proto chtěl pořídit psa, ale psi syna nezaujali. Zklamaný otec tedy zkusil zajít do oddělení koček. Náhle syn ukázal na černobílou kočku a řekl: „Kočka!“ Bylo rozhodnuto. Syn navázal s kočkou vztah, začal si s ní po svém povídat, a postupně začal i komunikovat s lidmi. Díky tomu má dnes Richard kamarády, chodí na vysokou školu a nestydí se za své postižení. Takové výsledky samozřejmě můžeme čekat pouze u lehčích forem autismu, ale i kdyby měly být pokroky jen malé, u osob s postižením je každý krok kupředu velkou radostí. Tento druh terapie pomáhá osobám s mentálním i kombinovaným postižením, starším osamělým lidem, mnohdy se sníženou hybností, a rovněž lidem s diagnózou Alzheimerovy choroby. Přítomnost kočky ulehčuje komunikaci, uvolňuje bariéry a vyvolává vzpomínky. Návštěva terapeuta s kočkou se stává pevným bodem v neurčitém plynutí času v ústavu, dává podněty k rozhovoru. Všechny zmiňované skupiny lidí trpí nedostatkem osobního kontaktu. Ani sebelepší asistenční, ošetřovatelská a zdravotní péče nenahradí teplý dotek, blízkost a přítomnost někoho, kdo vás má opravdu rád. Terapeutické zvíře dokáže tyto pocity vynahradit. Obzvláště u koček cítíme, že její přízeň, mazlení, náklonnost a vrnění nejsou výsledkem tréninku, kočičí láska se nedá koupit, je zcela upřímná a hřejivá. Felinoterapie u nás není příliš rozšířená, nemáme mnoho studijního materiálu a vše děláme převážně intuitivně. Samozřejmě je potřeba dodržovat určité zásady jak ze strany zvířete, tak ze strany ošetřujícího personálu. Dvě členky našeho sdružení pracují v organizaci zabývající se lidmi s mentálním postižením, obě za sebou mají různá školení a kurzy komunikace s postiženými osobami, a především pak praxi díky každodennímu kontaktu s nimi. Kočičí terapeut musí být velmi klidné a mazlivé zvíře, které nevyvede z míry změna prostředí, cizí doteky, přenášení, pokládání na klienta, cestování autem, kšírky, hluk, náhlé výkřiky… zkrátka musí mít nervy z oceli a srdce ze zlata. A navíc být zdravý a očkovaný. Oproti psovi je kočka zpravidla lehčí a působí čistějším dojmem, proto se dá lépe položit na lůžko. Pes má zase jiné schopnosti, společně se mohou při terapii doplňovat. V současné době spolupracujeme s Domovem Pod Lipami ve Smečně, jehož klienty jsou jak starší lidé, tak lidé s kombinovaným postižením. Naši terapeuti
PRAVIDLA FELINOTERAPIESnažíme se, aby felinoterapie v našem podání byla co nejkvalitnější, stanovili jsme si tedy pravidla, která je potřeba dodržovat. Bereme v úvahu jak spokojenost klienta, tak vhodnost zvířete - jeho psychickou pohodu a limity.Částečně čerpáme ze zahraničních článků, některá pravidla vycházejí z konkrétních zkušeností při práci s osobami s různými typy postižení. Níže uvádíme pravidla, která se při felinoterapii snažíme dodržovat. Kočičím terapeutem označujeme kočku používanou při terapii. PRAVIDLA FELINOTERAPIE 1. Terapii lze provádět pouze s dospělými zvířaty. 2. Kočičí terapeut musí být očkovaný a viditelně zdravý. Malý hendikep nevadí, naopak pomáhá ještě lépe budovat pouto mezi zvířetem a klientem. 3. Kočičí terapeut by měl na terapie být připravován individuálně s dostatečným předstihem a měly by se zkoušet reakce v situacích, ke kterým může při terapii dojít. 4. Kočičí terapeut se nesmí lekat prudkých pohybů, náhlých hlasitých i jiných zvuků, nesmí být za žádných okolností agresivní a cítit se v neznámém prostředí stresovaný. Musí dobře snášet jízdu autem. 5. Kočičí terapeut musí mít ze své práce radost a mít pozitivní vztah k lidem. 6. Na terapii přicházíme vždy ohlášeni, aby byli klienti předem informováni a připraveni na návštěvu. Po domluvě volíme i nejvhodnější část dne a přicházíme pravidelně. 7. Kočičí terapeut cestuje v přepravním boxu, po vyndání nechodí volně, vždy má kšírky/obojek a vodítko, na které je zvyklý. 8. S sebou nosíme očkovací průkaz, jehož kopii by mělo dostat zařízení, ve kterém terapii provozujeme. 9. Předem se domluvíme s ošetřujícím personálem/asistentem, kteří klienti si návštěvu kočičího terapeuta přejí, ne každý má ke zvířatům kladný vztah. Nevnucujeme se, zájem může přijít časem, po referencích ostatních klientů, nebo po osmělení. 10. Nikdy nepokládáme zvíře přímo na lůžko. Vždy si s sebou nosíme čistou deku, kterou pod zvíře podložíme. 11. Když pokládáme zvíře na klienta mimo lůžko, zeptáme se, jestli máme použít deku jako podložku. 12. Komunikace s klienty by měla být vždy přátelská a zdvořilá - dospělým klientům bez ohledu na formu postižení bez předchozí dohody netykáme, ani když oni tykají nám. Bez ohledu na výši postižení je potřeba brát v úvahu, že se jedná o dospělou osobu, která má svá práva. 13. Posloucháme klienta a jeho přání a názory - on je středem zájmu. 14. Snažíme se mít doprovod ošetřujícího personálu/asistenta - my se staráme o pohodlí kočičího terapeuta a o terapii jako takovou, v případě potřeby - například když klient upadne nebo dostane záchvat - však nezvládneme péči o klienta, není to naše práce ani specializace. Některé domovy a ústavy bohužel nemají dostatek personálu, berme tedy tento bod jako nadstandardní. 15. Během terapie stále sledujeme náladu a chování kočičího terapeuta. Pokud si všimneme, že je ve stresu, vyčerpaný nebo ho práce nějakým způsobem přetěžuje, uděláme přestávku. Celkově by jedna návštěva neměla být delší než 60 minut! 16. Skupinky klientů by neměly být velké, lze udělat 15minutové bloky. Příliš mnoho klientů na jednoho terapeuta nepřináší žádné výsledky. 17. Nebereme si více zvířat, nestíháme je pak stále všechna sledovat, nejlepší je být v poměru 1 kočičí terapeut na 1 osobu doprovodu. 18. Při pořizování fotografií a videozáznamů z terapií žádáme o svolení všechny osoby, které jsou na snímku. Zejména při pořizování fotografií za účelem pozdějšího zveřejnění je takové svolení naprosto zásadní. Pokud nejsou klienti schopni se vyjádřit, konzultujeme fotografování a natáčení s jejich zástupcem. Klademe důraz na lidskou důstojnost, proto nefotografujeme klienty v nelichotivých pozicích. JEDNOTLIVÉ FELINOTERAPIE29.12.2010Ten, kdo sleduje naše stránky ví, že dlouhodobě docházíme do domova Pod Lipami ve Smečně s našimi zvířecími terapeuty. Za tu dobu jsme s některými obyvateli domova navázali přátelské vztahy a s blížícími se vánočními svátky jsme se rozhodli jim také popřát a donést nějaký drobný dárek. Naše veterinářka Lenka napekla perníčky, přidali jsme čaje a čokoládu, pro nám nejbližší klienty jsme pořídili osobnější dárky, vše zabalili a v úterý 21.12 vyrazili do Smečna.Tentokrát nás bylo víc a jel s námi i psí terapeut Monty. Kočičí pomocníky jsme nebrali, protože návštěva byla plánována na delší dobu a na Cacaa a Barunku s Kájou by to bylo moc. Obešli jsme všechny pokoje a klienty domova, kterých je v současné době 133. Byli jsme již očekáváni a dárky jsme nejen rozdali, ale i dostali - obyvatelé mezi sebou udělali sbírku a předali nám obálku s 2420 korunami pro naše zvířata. Nejhezčí byl ale stejně pocit, že má někdo z naší návštěvy radost a upřímná přání zdraví a štěstí od tolika lidí. Velmi děkujeme za úžasné přijetí a spolupráci. V příštím roce rozhodně budeme ve felinoterapii a v canisterapii pokračovat. A protože to byla zároveň poslední příležitost v tomto roce pro setkání všech členů Devíti životů, zakončili jsme večer společnou večeří ve Slaném. Doufáme, že i příští rok budeme mít tolik štěstí a příznivců a že naše sdružení bude dobře fungovat, aby se podařilo plnit co nejvíce z našich cílů a aby co nejvíce koček našlo nový domov. Felinoterapie - Vánoce 2010 3.11.2010Včera jsme opět navštívili Domov pro seniory ve Smečně. Tentokrát se terapie zůčastnila pouze Jana s Caccaem. Alena s Lenkou se vydaly na lov koček, které se pohybují v areálu Domova. A že jich je tam požehnaně.Jana zvládla svou druhou návštěvu v domově na jedničku. Šlo jim to s Caccaem moc dobře a my jsme rádi, že se do toho pustila s námi. Včera byla na oddělení babiček a je skvělé pozorovat seniory, když k nim s Caccaem přijde. Nikdo se nediví jak kocourek vypadá. Naopak se každému okamžitě zalíbí. Odlov se také podařil. Byly odchyceny tři kočky, které půjdou dnes na kastraci. Příští týden budeme v téhle sestavě pokračovat. fotogalerie 27.10.2010Včera měl svou premiéru na felinoterapii náš nový kočičí terapeut. Caccao je kocour plemene Kanadský sphynx a naše kamarádka Jana se rozhodla, že nám pomůže s felinoterapií. Jeli tedy do Smečna na terapii s námi. Do té doby zvykala kocoura na kšírky a na různé zvuky, aby při terapii nenastal nějaký problém. Premiéra dopadla na výbornou. Caccao se jako terapeut osvědčil na 200%. Měli jsme trochu obavy jak se na něj budou v domově tvářit, přeci jen se nejedná o běžné plemeno, ale musíme přiznat, že u obyvatel Domova měl velký úspěch. Velmi se jim líbil jak svým vzhledem, tak svým chováním. Caccao je totiž neuvěřitelně klidný a pohodový kocourek. A díky Janě, která byla velmi profesionální a pohodová, to oba zvládli naprosto skvěle. Takže nezbývá než dodat:"Vítejte mezi námi, Caccao a Jano".20.10.2010Včera jsme byli opět v domově pro seniory. Návštěva se jako obvykle vydařila. Kocour Karlos se choval vzorně a mazlivě. Jediným mráčkem na nebi je to, že je nás zoufale málo. Lidí, kteří potřebují zooterapii jako takovou, je neuvěřitelné množství, a těch, co se této činnosti věnují, je opravdu poskrovnu. Potřebovali bychom se naklonovat, abychom mohli navštívit všechny, co to potřebují. Nejedná se jen o vhodná zvířata, ale i o dobrovolníky ochotné jednou týdně věnovat pár desítek minut této věci. Staří lidé potřebují kontakt s vnějším světem a tohle je jeden ze způsobů, jak jim ho poskytnout. Bohužel jsme jen pouhou kapkou v moři a nedaří se nám při našich návštěvách obsáhnout celý domov. K některým obyvatelům Domova se dostaneme pouze jednou za pět týdnů, což je strašně dlouhá doba. Zvláště v nadcházejícím období vánočních svátků to bude pro některé seniory velmi těžké, a proto je každá taková návštěva vítaným zpestřením.Hledáme dobrovolníky s vlastními zvířaty vhodnými k felinoterapii. Těm, kteří by o tuto činnost měli zájem, vše náležitě vysvětlíme. Důležité je sociální cítění, schopnost vžít se do pocitů druhých a v neposlední řadě také velmi dobře socializované zvíře vhodné k terapii. Pokud si myslíte, že byste mohli být dobrými felinoterapeuty, neváhejte a spojte se s námi (info@devet-zivotu.cz). Hledáme lidi z okolí Zvoleněvsi či s možností samostatné dopravy do Slaného či přímo Smečna. 31.8.2010Poslední srpnový den byl opět ve znamení naší návštěvy v domově pro seniory ve Smečně. Ač počasí nebylo nic moc a spíš by člověk propadl depresi než radosti, byla naše návštěva opravdu veselá. Tentokrát jsme navštívili 1.oddělení kde bydlí převážně muži.Přivítání bylo pěkné a neslo se v duchu povídání o zvířatech a o životě vůbec. Jen na chodbách jsme strávili spoustu času. Nějak jsme se nemohli utrhnout, protože ten den bylo hodně obyvatel vzhůru. Stává se nám totiž, že dost lidí v době našeho příchodu bývá už pod peřinou a na terapii nemají ani sílu ani náladu. Jezdíme sem až kolem 18té hodiny, kdy už je po večeřích a většinou i po denní hygieně a všichni mají tzv. volný režim a tudíž i čas na terapii. Jenže právě po večeřích je hodně lidí v útlumu, a ta rozestlaná postel tak hezky láká k zalehnutí, že je opravdu těžké zastihnout více lidí bdělých. Včerejšek byl však výjimkou a bylo to moc fajn. Dokonce jsme dostali obrázek včelky Máji, který nám namaloval moc šikovný pan Zdeněk Král. Ten nás také poprosil o zaslání fotografie, kterou jsme s ním včera pořídili. Další fotku jsme poslali mailem panu Barešovy, který si dobře rozumí s papillonkem Montym. Všechny námi uveřejněné fotografie vznikly se souhlasem obyvatel a hodně z nich nás poprosilo o jejich přivezení. Takže za 14 dní pojedeme do domova nejen se zvířaty, ale i s pěkným balíčkem fotografií. Už teď se na to moc těšíme. fotogalerie 10.8.2010V úterý 10.8. měl svou premiéru jako terapeut kocour Karlos. Cestu do Domova seniorů zvládl naprosto v pohodě. Zpočátku se musel pořádně rozkoukat a vše si náležitě očichat. Poté už to šlo trošku lépe. I přesto, že byl na návštěvě poprvé, má už na svém kontě velké vítězství. Mezi obyvateli domova je totiž i pár takových, co zvířata z jakéhokoliv důvodu moc nemusí. K nim patří i devětaosmdesátiletá paní z 1.oddělení. Jenže příchod Káji všechno změnil. Ač do té doby paní při každé návštěvě tvrdila, že nesnáší teplé a vlhké věci, Kája ji přímo uhranul. A tak se nakonec babička odvážila a našeho milého terapeuta si pohladila. No a pak už jsme měli vyhráno. Není divu. Kájův kožíšek je totiž neuvěřitelně jemný a na dotek působí opravdu jako prachové peří. Nakonec jsme na tomto pokoji zůstali půl hodiny. Babička se při našem odchodu ptala kdy zase dorazíme a že se moc těší na další návštěvu a setkání s Kájou. A taky nám vysvětlila ony téplé a vlhké věci. Když byla mála, ukradl jí cizí pes z ruky špekáček. Od té doby si nikdy žádné zvíře nepohladila, protože se jich strašně bála. Čekala víc než 80 let než svůj strach překonala. A že se to povedlo, je naprosto úžasná věc.14.7.2010Od května 2010 docházíme do Domova pro seniory každé úterý. Za tu dobu jsme vynechali pouze dva dny z důvodu svátků a hledání ztracené Jasmínky, naší bývalé svěřenkyně. Včera jsme byli na své zatím poslední návštěvě a moc jsme si to užili. Tentokrát s námi byla kočka Bára a papillonek Monty, kterého doprovázela naše veterinářka Lenka Zajíčková. Monty lidi miluje a u starších lidí je velmi oblíbený nejen pro svou povahu, ale i pro svůj rozevlátý vzhled. Navštívili jsme oddělení babiček a hodina terapie utekla jak voda. Největší radost jsme nejspíš udělali 100leté babičce, která byla z Montyho úplně rozveselená a mazlení si náležitě užívala. Vzhledem k tomu, že počasí je víc než teplé, budeme, s ohledem na zdraví našich terapeutů, v dalších návštěvách Domova pro seniory pokračovat až v srpnu.14.5.2010V pátek 14.května jsme opět vyrazily v počtu dvou osob, jedné kočky a krysaříka do Smečna. Zdejší Domov pod Lipami je rozdělen na domov důchodců, a dále na část věnovanou osobám s mentálním či kombinovaným postižením, která sídlí v krásně zrekonstruovaném zámku. Propozice budovy bohužel neumožňují rozdělění na menší místnosti, proto i přes snahu personálu působí tato část méně osobně, a obyvatelé zde žijí ve velkých pokojích s menší dávkou soukromí. V budově je však i denní stacionář a část věnovaná přípravě na chráněné bydlení.Tato návštěva byla původně pouze seznamovací, dohodly jsme si termíny dalších návštěv, podmínky a organizační záležitosti. Přesto se exkurze po zámku změnila v setkání obyvatel s našimi zvířecími terapeuty. Přibližně půl hodiny jsme strávily ve společenské místnosti, kam přicházely zvědavé obyvatelky, a mnohé jevily velký zájem o hlazení zvířat, dvě starší paní si Báru nechaly dát na klín, příjemně je hřála. Příště tedy už načisto a ve vyhrazené místnosti, kde budeme mít my i klienti vlastní prostor a klid. 25.4.2010V neděli 25.dubna jsme v našem depozitu ve Zvoleněvsi přivítali velmi milou návštěvu - na naše kočky se přijeli podívat klienti domova pro seniory Pod Lipami ze Smečna a přivezli s sebou kvalitní kočičí granule, na které se lidé v domově složili. Skutečnost, že i lidé staršího věku mají chuť pomoci opuštěným kočkám, pro nás byla velkým povzbuzením a moc nás tím potěšili.Během návštěvy jsme se rovnou zeptali, jak by se v domově dívali na možnost felinoterapie. Když jsme zakládali naše sdružení, jedním z našich cílů bylo se této činnosti věnovat. V každém útulku či depozitu se najde zvíře, které miluje lidi a mazlení a díky felinoterapii tato zvířata mohou potěšit lidi, kteří zvíře mít nemohou. Felinoterapii jsme chtěli provádět v domovech pro seniory, kde jsou často lidé, kteří museli své čtyřnohé kamarády opustit a do domova odejít bez nich. Mnohým z nich se po zvířatech stýská a chybí jim. Domov Pod Lipami nabídku felinoterapie uvítal a dne 4.5.2010 se uskutečnila naše první, a my doufáme že ne poslední, návštěva. Domov stojí v krásném zámeckém parku mimo veškerý ruch města. Vytipovali jsme zvířata vhodná pro terapii a sebou jsme vzali pražskou krysařici Maggie a kočku Báru. Původně se o Maggie vůbec neuvažovalo, ale během návštěvy seniorů v našem depozitu se ukázalo, že oblažovat svou přítomností staré lidi je její parketa. Maggie miluje mazlení stejně jako třínohá Barunka a ani jedné nevadí cizí lidé. Nervozita byla znát hlavně na nás, protože se jednalo o naši první akci tohoto druhu. Po vstupu do budovy však veškeré obavy zmizely a pak už šlo vše jako po másle. Ve společenské místnosti na nás čekalo několik babiček a ošetřovatelek. Přivítání bylo velmi srdečné a my za to moc děkujeme. Počáteční nervozita zmizela a zvířata šla od jednoho hlazení k druhému. Myslíme, že si to užívali všichni. Jak zvířata, tak lidi. Prošli jsme i několik pokojů, kde jsou méně pohyblivé babičky, aby také měly možnost si zvířata pohladit a popovídat si o nich. Už teď je nám jasné, že jsme udělali dobré rozhodnutí a těšíme se na další návštěvu v domově. V našem depozitu se už připravuje na dráhu kočičího terapeuta další adept – zrzavý kocour Karlos. |
Podporují nás:  
Provizní systém: |
