Zvoleněves 102, 273 25, info@devet-zivotu.cz, tel: 733 550 296, č.ú.: 2800060940/2010
|
|
Zvoleněves 102, 273 25, info@devet-zivotu.cz, tel: 733 550 296, č.ú.: 2800060940/2010 |
Kočka týdne
|
Náš transparentní účet číslo účtu: 2800060940/2010 Veřejná sbírka číslo účtu: 2900061609/2010 Naše kasičky najdete: Shop4pet - Praha 2 Veterina Nusle - Praha 4 Kavárna Vypálené koťátko - Praha 6 Tatérské studio Hell - Praha 7 Hotel pro kočky Trubská Cukrárna Charlie - Praha 4 Hanspaulský bar U Hřebíka - Praha 6 |
RonVelký Auditor, Nadkocour, Největší Macho - několik přezdívek, které vystihují povahu tohoto kocouřího teenagera. Vládne harému svých tří sester - Evaro, Nory a Sevy. Tedy s tou vládou..on tomu jistě věří, já mám spíš pocit, že je zbabělý a ségry vysílá jako předvoj na průzkum. Sestry naběhnou první k zdroji potravy a on nejdříve sleduje zpovzdálí. Testovány reakce na uzenou makrelu - pozitivní. Při jejím výskytu zapomíná kdo je a nekompromisně jde přímo na cíl. Jako kdyby z oka vypadl jednomu svému podobně sebevědomému a rádoby "hustému" předchůdci. Ten byl také velmi nekompromisní a při bližším kontaktu výhružně syčel. Po krátkém pobytě v novém domově se nechal nosit obtočený okolo krku...Tak mu dejte šanci :-) Rád by měl nějakou společnost, pes nebo kočka, ono to bude jedno. Byt či domeček se zahrádkou, myslím, že druhá varianta potěší více. Je čistotný a nedestruktivní. V dospělosti bude pořááádný kus kocoura.Pohlaví: kocour Umístěn ve věku: 8 měsíců Ron bydlel u Františky 
Zprávy z nového domova28.10.2010zdravim,uz jsem dlouho neposlala zadne fotky toho naseho milacka.takze posilam.je z nej poradnej kocour,ma sest kilo.uz je absolutne v pohode a musim priznat ze si me oblibil z rodiny nejvic,spinka zasadne v posteli,vzdyt to znate.ale jinak je perfektni,kolikrat vecer nezapiname televizi a kocour nam dela šou,v jeho tlapkach obzivne vse,hlavne jeho oblibenkyne plysove mysky.jinak se chova ponekud netypicky na kocku.jako ze aportuje plysaky nebo kdyz varim tak si sedne a se zvednutou tlapkou prosi o dobrotu.taky se naucil ze vecer vzdy pocka nez si jdu lehnout a jakmile zhasnu,zalehnu a prikryju se,tak na slova:"pojd udelat hop do posylky" okamzite pribehne at je kdekoliv,nikdo mi to samozrejme neveri,takze to tady predvadime kazde navsteve,no legrace.akorat je celkem zarlivej takze si musim davat pozor aby nevidel ze jsem pohladila sousedovic kocoura apod.to se pak urazi a klidne az do vecera dela ze me nevidi.kazdopadne myslim ze je maximalne spokojeny a uz se neboji.konecne.nechava se pohladit i od navstevy,dokonce jsme tu meli remeslniky,tak za nima chodil,nechal se hladit a celou dobu sedel pobliz u nich a kontroloval,jestli vse delaji spravne.dalsi vec je ze absolutne odhadne kdo ma a kdo nema rad kocky a vubec je extremne inteligentni,nekdy az moc,no dostat do nej fintou odcervovaci prasek je dvouhodinovy boj,zrovna vcera jsem se snazila.nakonec uspesne.ale jakmile odhalil ze ho chci nejak napalit tak se dely veci.dokonce to vypadalo ze ten prasek zblajznul,jenze ho mel potvurka v tlamicce a ja ho pak pristihla jak se ho snazi zahrabat v posteli pod polstar,no legrace si s nim uzijeme.ale je to fakt milacek,uz pochopil ze v noci se spi,takze spinka s nama nebo si hraje ale nastesti uz potichu,kdyz prijde navsteva tak uz se neschovava ale dela tu predstaveni.jeho oblibene cislo je ze sebou primo u nohy nekoho kdo ho vidi poprve flakne na zem na zada a dela mrtvyho kocoura :oD no kdyz jsem to videla poprvy tak jsem mela fakt strach ze je mu nejak blbe.nebo je zalezlej v ustlany posteli a kdyz si navsteva sedne na postel tesne vedle nej a nevi ze je tam pod dekou tak pocka treba pul hodiny a pak vyskoci i s dekou na zadech.nektere slabsi povahy nebyli daleko infakrtu jak se lekli :o) a to si samozrejme jeste vybere situaci aby dotycny mel treba hrnek s horkym kafem v ruce,takze idealni.jo a pak jako takovou omluvu prinese budto zakousnutyho pavouka nebo mrtvou mouchu pribadne podobnej fujtajbl a hodi ji navsteve budto na stul treba vedle tacu s chlebickama nebo na klin,pripadne do boty.takze neustala zabava.ale jsme radi,on se presne hodi do nasi domacnosti,zkratka ma spravnou rostackou a veselou povahu a jakmile vidi nekoho nervozniho nebo smutnyho tak ho musi nutne vylecit.takze se tady mazli,nadhazuje mysky a extremni zazitek je,kdyz nas tlapkou hladi na obliceji nebo ve vlasech,drapky ma napul vytazeny,takze takovy adrenalin,on teda je pekna selma,kdyz je rozzurenej,takze to clovek radeji drzi a necha si vsechno libit. ale me skrabnul jen jednou kdyz jsem si na nej omylem v noci rozespala malem sedla ale to se lekl tak mel narok :oD takze tolik dalsi dil serialu :o) dalo by se popisovat hodiny.ale myslim ze fotky mluvi samy za sebe. 24.3.2010 Zdravím, tak posílám nějaké fotky toho našeho rošťáka. Je s ním legrace, všechno prolejzá a už se nás nebojí. Zatím se nenechá pohladit, to výstražně zasyčí, ale už se neutíká schovat pod skříň, jen když přijde návštěva, to je úplně neviditelný. Jinak se musím podělit o jednu zajímavou vlastnost, se kterou jsem se u kocourka ještě nesetkala, a to u nás máme kočičáky opravdu od mého dětství, takže povahy se u nás vystřídaly různé. Právě naše kočička, kterou jsme měli skoro patnáct let, byla povahou velmi podobná Ronovi, taky osobnost a taky se nerada mazlila. Takže ta jeho zvláštní vlastnost: je to opravdu podivín, vše musí být na svém místě, jinak odmítá papat, převrhne misku s kočkolitem, namočí všechny hračky do mlíka :-), takže misky opravdu přesně stejně každý den. Pít chodí jen z červené misky, z bílé nikdy. A každé ráno má všechny své hračky (plyšové myšky a míčky a další plyšáčky) pěkně srovnané v lajně. Každý den stejně: myška, myška, míček, míček atd. Asi mu budeme říkat pan profesor. Na té jedné fotce je chudák nešťastně hledící z okna, když jdeme pryč. Je na něm vidět, že se těší ven, většinu pelíšků má v dosahu okna, aby měl výhled, a že jich má sedm po celém domě, plus další neoficiální :-) Spapá toho poměrně hodně. Já mu nechávám pořád misku s granulema, takže se průběžně láduje :-) Taky nám ukradl z chlebíčku šunku, a od té doby by za kousek šunky udělal cokoliv, ale já ji raději nekupuju, je to moc slané, tak to by fakt neměl. Většinou mu vařím kuřecí maso, a abych se přiznala, i hovězí libové zadní a králíka a samozřejmě ryby, nejraději má filé z aljašské tresky jen uvařené, to se překoná a pěkně papá i z ruky. Jinak mlsný fakt není, papá i granulky i konzervy i vitamínky. Ale kupuju mu jen kvalitní, sice dražší, ale přece jen, mám pocit, že docela vyrostl, dneska je to měsíc, co je u nás. Ale jinak nás cvičí neskutečně, i když je na něm vidět, že by se rád nechal pohladit, ale bojuje sám se sebou, asi se svým strachem. Já si tak říkám, jestli mu někdo neublížil, to se těžko dozvíme, pokaždé když jdu kolem jeho pelíšku, tak mi kontroluje nohy, jak kdyby ho někdo nakopl, nevím. Mrzí mě, že má pořád ještě takový strach z nás lidí. Ale jak jsem psala, je to mnohem lepší, hlavně je bezva pozorovat, že ho baví si hrát. Akorát nevím, jak dlouho ho mám ještě držet v domácím vězení, co myslíte? Měsíc? Je vidět, že venku by ho to bavilo, ale mám strach, aby se neztratil. Sice jsme tu na konci vesnice, ale přece jen, zas je tu pole a spousta cizích kocourů. Já bych ho nejraději nepouštěla vůbec, ale když vidím, jak smutně kouká ven a ten náš venkovní nalezenec ho ještě schválně provokuje a válí se pod oknem… No jak vidíte, kocour nás pěkně zaměstnává, tak posílám fotky a samozřejmě pozdrav z nového domova. Myslím, že se mu tady konečně začíná líbit. Ale nesmí to dát najevo, na to je moc hrdý, on si nás v noci, když si myslí, že spíme, chodí prohlížet, to je kolikrát fakt legrace, dokonce je schopný i zalézt k nám pod peřinu, ale než vstaneme, tak je zase pryč, takže ráno si nejsem jistá, jestli se mi to nezdálo. Jinak jsem to počítala, a už venku krmíme 7 cizích koček! Pět z nich má majitele, ale k nám chodí, aby se "dofutrovaly", a pak mourovatý nalezenec, a teď si přivedl černou kočičku, takže myslím, že budeme vydělávat jen na kočičáky. Jo a to Ronovi ještě přes den zapínám jeden radiátor, speciálně kvůli němu jsme koupili ještě přímotop, protože topíme plynem a máme tu tak kolem devatenácti, a když jdeme pryč, tak i míň. Takže kocour si užívá svých pětadvacet stupňů, no pohoda. Vládne celé rodině :-) A jak říkal soused, "já myslel, že máte kocoura, a ne kobru s chlupama", protože jeho obvyklý pozdrav je syčení, mňoukat jsem ho slyšela jen jednou, když jsem nesla syrová játra, to se neudržel :-) Tak konec románu :-) Pozdravujte zbytek kočičí bandy, já zas napíšu, MN+Ron alias Zurik alias Pan Profesor :-) |
Podporují nás:  
Provizní systém: |